Příspěvky

Červený kostel mě svým zevnějškem vždy poněkud odpuzoval, a snad proto jsem v něm nikdy nebyl. Připadal mě poněkud německý. Uvnitř jsem byl příjemně překvapen. Skromný interiér sboru Českobratrské církve evangelické se podstatně lišil od honosných římskokatolických svatostánků. Zaujalo mě, že se zde návštěvník dozví vše podstatné o historii českobratrské církve od počátků až do současnosti a v křestní kapli i mnohé o historii kostela. Hltal jsem informace o Žerotínech, kteří České bratry podporovali a hlásili se k nim, neboť byli majiteli i našeho městečka. Jako u vytržení jsem stál před epitafem Magdaleny ze Zástřizl, manželky Fridricha ze Žerotína, a studoval ikonografické vysvětlení náhrobního obrazu.

Fejeton Jiřího Smutného, Deník 21.5.2012

Jako každý sudý rok sbor Brno I přijal pozvání Francouzské reformované církve v Basileji. Naše devítičlenná delegace ve třech autech vyrazila na cestu ve čtvrtek 27. září brzo ráno. Cestou jsme se zastavili v městě Speyer (česky Špýr), abychom si prohlédli mohutnou románskou katedrálu, ve které se 1. září 1310 konala slavná svatba: čtrnáctiletý Jan Lucemburský si bral osmnáctiletou Elišku Přemyslovnu a stal se tak českým králem. Po troše bloudění, slejvácích a zácpách na dálnici jsme večer dorazili do cíle a ubytovali se v rodinách.

Tráva raší, květiny nastavují své pobledlé okvětní lístky prvním slunečním paprskům, stromy se obalují novým listím. Co to je? No přece jaro! A s ním přichází i jarní brigáda na Blažkově.

V pátek 4. 5. 2012 se od brzkého odpoledne až do pozdního večera postupně sjíždějí dobrovolníci, kteří jsou ochotni tu čtyři dny tvrdě dřít. Nikdo ještě nepracuje (samozřejmě kromě kuchařů). Rozdělují se chatky a taky se povídá. Od zítřka všem začíná tvrdý režim, a tak si všichni musí sdělit novinky, dokud je na to ještě čas.

Pokračovat ve čtení

Bratr farář Jan Přemysl Šebesta se nesmazatelně zapsal do dějin I. a II. brněnského sboru. Byla to jeho zásluha, že původní sbor v centru města, který už měl přes 4 000 členů a stával se nepřehledným, byl na konci roku 1951 rozdělen na společenství dvě. Bratr farář Šebesta se ujal práce v II. sboru se sídlem v Blahoslavově domě a do sboru Brno I byl zvolen dosavadní prosetínský farář Jan Pokorný.

Pokračovat ve čtení

V kurzech Alfa, které v našem sboru probíhají již od roku 2006 a přivedou k nám každoročně několik nových členů, se koná vždy na podzim v listopadu tzv. „Víkend s Duchem svatým.“ Člověka jistě napadne, s kým si to tak asi vyjedeme? Duch svatý označuje jednu ze tří osob Nejsvětější Trojice. Bůh je jediný ve třech osobách. Takže Duch svatý je osoba? Podvědomě tušíme, že tam žádný princ na bílém koni nepřijede. Že je to něco, co vnímáme šestým a dalším smyslem, něco, co neumíme přesně definovat a co působí nezávisle na naší vůli. A že o tom asi budeme celý den filozofovat. Tak se těšíme.

Pokračovat ve čtení

Sbor Cantate Domino v Brně funguje už 19 let, řídí jej v současné době bratr Libor Nykodým, má přibližně 25 členů a zpívá při bohoslužbách v Brně i jinde v evangelických sborech. V dohledné době se však někteří jeho starší členové chtějí rozloučit a tak se hledají zpěváci noví, pokud možno se vztahem k hudbě a pěkným hlasem. Práce ve sboru je zajímavá, repertoár sbormistr většinou konzultuje s církevním kantorem Ladislavem Moravetzem. Vztahy mezi členy sboru jsou krásné a přátelské. Každopádně členství v Cantate Domino je pro každého přínosné a duchovně obohacující. Mohou se hlásit i velmi mladí zpěváci, nadšeně je mezi sebou uvítáme. Zkoušíme v pátek večer v sále na Zelené faře, přijďte se podívat.

Pokračovat ve čtení

První březnový víkend se mládež a konfirmandi z prvního brněnského sboru vydali do Strměch. Již tradiční akce se nesla v jarním duchu. Tentokrát byla velkým oříškem už cesta do Strměch. Rozhodli jsme se, že nepojedeme vlakem jako každý rok, ale autobusem. Je to kratší, rychlejší a levnější. Leč autobus jel plný, takže jím jelo jen pár lidí, zbytek počkal na vlak. To vím ale jenom z vyprávění. Protože jsem nemohla z Brna jet už odpoledne, dojela jsem do Strměch až pozdě večer. Nestihla jsem tedy ani večerní program, kdy Jiří vyprávěl o tom, jak funguje naše církev a náš sbor. Sobotní dopoledne jsme se věnovali rozebírání Otčenáše. Našim úkolem bylo říct jeho jednotlivé části svými vlastními slovy. Po obědě jsme si vytáhli karimatky, uvařili si čaj, našli sušenky a užívali jsme si před farou hřejivých slunečních paprsků. Odpoledne jsme šli na vycházku. Potkali jsme vypuštěné rybníky, krásnou kapličku, málo sněhu a hodně bahna. Večer nám Jiří promítl prezentaci o rozdílech mezi jednotlivými křesťanskými církvemi. V neděli jsme se zúčastnili místních bohoslužeb, uklidili faru a vydali se na cestu domů.

Je to skoro neuvěřitelné, že letos 25. dubna už to bude dvacet let, co zemřel PhDr. Bohumil Michal. Jako dnes si pamatuji, že mě jako malou holčičku v roce 1939 maminka zavedla do zadního sálu v Blahoslavově domě (sbor ještě nebyl rozdělený) a v nedělní škole jsem se dostala do skupinky bratra Míly. Od té doby, dalo by se říct, že aniž bych si to uvědomovala, ovlivnil celý můj život. Nedělní školu jsem nemohla žádnou neděli vynechat, protože bratr Míla po biblickém výkladu a zadání „zlatého verše“, který jsme uměli všichni nazpaměť, měl vždycky připraveno napínavé vyprávění, třeba z knihy džunglí nebo jiné dobrodružné literatury pro děti. A jak uměl vyprávět! Viseli jsme mu na rtech a byli napnuti, jak to bude dál.

Pokračovat ve čtení