Příspěvky

Letos jsme opět začínali společně ekumenickou bohoslužbou – tentokrát ve sboru Církve bratrské na Kounicově, kde jsem měl zamyšlení nad letošním heslem: Připomínám si noc co noc, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítal a duch můj hloubá Ž 77,7. Zopakoval jsem ho ten den ještě jednou při půlnoční bohoslužbě v Červeném kostele. Při přípravě, na které se podílelo více než 40 lidí, jsme se drželi dříve osvědčeného postupu: střídat programy po půlhodině. V celou hodinu hudba a o půl slovo s obrazem. Opět táhly varhanní koncerty a je třeba vyslovit uznání našim varhaníkům, jak výborně a profesionálně se připravili. Důkladně byl připraven také bratr kurátor Matoulek, který zaujal návštěvníky prezentacemi o historii našich dvou kostelů, doloženou mnoha fotografiemi. Letos jsme totiž poprvé otevřeli také Betlémský kostel, kde se o pořadatelskou službu a část programu postarali skauti. Měli 2,5 tisíce návštěvníků! Červený kostel se opět zcela naplnil při vystoupení Gospelchoiru, kterému žel nefungovala aparatura. Ale i tak byl jejich koncert vzpružujícím zážitkem. Výstavu jsme si letos půjčili hotovou: O historii a současnosti Jednoty bratrské. Problém byl pouze s jejím převozem z Liberce. Podle bezprostředních ohlasů zaujalo i audiovizuální pásmo, v kterém jsme se pokusili populárním způsobem přiblížit důvody rozdělení křesťanských církví. Lidé po koncertě kupodivu neodcházeli, ale vydrželi ještě půl hodiny poslouchat, v čem byly největší důrazy reformace. Příští rok bych rád připravil podobné pásmo o Bibli. Na prohlídku křestní kaple se starými biblemi a bohoslužebnými kalichy se opět stála fronta a výstava papírových modelů deseti známých kostelů zaujala nejen děti.