Kázání

Elijáš vyzval Baalovy proroky: “Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc. Potom vzývejte jména svých bohů, ale oheň nezakládejte!” Vzali tedy býka, kterého jim dal, připravili ho a od rána až do poledne vzývali Baalovo jméno: “Baale, odpověz nám!” Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl. A poskakovali u zhotoveného oltáře. V poledne se jim Elijáš začal posmívat: “Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!” Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. Minulo poledne a oni ještě pokřikovali až do chvíle, kdy se přináší obětní dar. Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost. 1 Kr 18,25-29

Tu řekl Elijáš všemu lidu: “Přistupte ke mně!” Všechen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospodinovo, že se bude jmenovat Izrael. Z kamenů vybudoval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní. Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. Nato řekl: “Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!” Potom řekl: “Udělejte to ještě jednou.” Oni to udělali. Znovu řekl: “Udělejte to potřetí!” Udělali to tedy potřetí. Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop. Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: “Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: “Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!” 1Kr 18,30-39

Elijáš jim poručil: “Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!” Když je pochytali, zavedl je Elijáš dolů k potoku Kíšonu a tam je pobil. Poté řekl Elijáš Achabovi: “Vystup vzhůru, jez a pij. Je slyšet hukot deště!” Achab tedy vystoupil vzhůru, aby jedl a pil. Elijáš mezitím vystoupil na vrchol Karmelu, sehnul se k zemi a vtiskl si tvář mezi kolena. Pak řekl svému mládenci: “Vystup a pohleď směrem k moři.” On vystoupil, pohleděl a řekl: “Nic tam není.” Elijáš pravil: “Opakuj to sedmkrát.” Když to bylo posedmé, řekl: “Hle, z moře vystupuje mráček malý jako lidská dlaň.” Elijáš mu řekl: “Vystup vzhůru a vyřiď Achabovi: »Zapřáhni a jeď dolů, ať tě nestihne déšť!«” A vtom už k tomu došlo. Nebe se zachmuřilo, vítr přihnal mraky a spustil se silný déšť. Achab dal zapřáhnout a jel do Jizreelu. Hospodinova ruka byla s Elijášem. Podkasal si bedra a běžel před Achabem, až doběhl do Jizreelu. 1 Kr 18,40-46

Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. Žd 12,1-3

“Proste, a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.” Lukáš 11,9

A tak, moji milí, jako jste vždycky byli poslušní nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Fp 2,12-13

Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání a hle, zde je více než Jonáš. Mt 12,41

Milí bratři a milé sestry!
Myslím, že všichni z vás už někdy stáli v nějaké frontě. V dobách reálného socialismu jsme stávali na banány, na maso, na toaletní papír nebo na zahraniční zájezdy Čedoku. Ale i dnes bývají fronty. Především na různých úřadech, kde nám dávají znát, jak málo jsme pro ně důležití. Ve frontě jakoby člověk ztrácel svou důstojnost. Není mu nic platné, jaké má vzdělání nebo zásluhy. Je jenom jedním z mnoha ostatních a nezbývá mu než čekat spolu s nimi. Snad právě proto se ve frontách tak často předbíhá. Někdo se nás snaží nenápadně předejít, jiný využívá, že má za dveřmi známé, jiné si svou přednost prostě zaplatí.

Dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora. Job 12,7-10

“Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře na věky.” Jan 11, 25