Kázání

Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.Jan 1,12

Toto praví Hospodin: Znovu ji přemluvím, uvedu na poušť a budu jí promlouvat k srdci. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země. Oz 2,16-17

„Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.

„ Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.” Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina. I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání. Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul. Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: “Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme.” Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: “Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí.” Losovali tedy a los padl na Jonáše. Řekli mu: “Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu? Odpověděl jim: “Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu.” Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: “Cos to udělal?” Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl. Zeptali se ho: “Co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo napokoji?” Neboť moře se stále více bouřilo. Odpověděl jim: “Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá napokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně.” Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale marně. Moře se proti nim bouřilo stále víc. Volali tedy k Hospodinu: “Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš.” I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit. Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby.“ Jonáš 1

Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. Co vám říkám, říkám všem: Bděte!” Marek 13,28-37

Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. 1 Tm 2,4

„Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: “Už nemají víno.” Ježíš jí řekl: “Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.” Matka řekla služebníkům: “Udělejte, cokoli vám nařídí.” Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: “Naplňte ty nádoby vodou!” I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: “Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!” Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli zavolal si ženicha a řekl mu: “Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.” Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.“ Jan 2,1-11

„Vy jste sůl země, jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“
Mt ,13

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: “Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka” a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. Mt 7,1-5

Samuel zemřel a všechen Izrael ho oplakával. Pochovali ho v Rámě, jeho městě. Saul pak vymýtil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Pelištejci se shromáždili, vtrhli do země a utábořili se v Šúnemu. Saul proto shromáždil celý Izrael a utábořili se v pohoří Gilbóa. Když Saul uviděl pelištejský tábor, strachy se celý roztřásl. I doptával se Saul Hospodina, ale Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky. Tu řekl Saul svým služebníkům: “Vyhledejte mi ženu, která vyvolává duchy zemřelých. Půjdu k ní a dotážu se jí.” Jeho služebníci mu řekli: “Taková žena, která vyvolává duchy zemřelých, je v Én-doru.”
Saul se přestrojil, vzal si jiné šaty a šel tam spolu se dvěma muži. Přišel k té ženě v noci a řekl jí: “Věšti mi prostřednictvím ducha zemřelého. Přivolej mi, koho ti řeknu.” Žena mu odpověděla: “Však víš, co udělal Saul, že vyhladil ze země vyvolávače duchů zemřelých a jasnovidce. Proč mi strojíš léčku? Chceš mě vydat na smrt?” Ale Saul se jí zapřisáhl při Hospodinu: “Jakože živ je Hospodin, žádný trest tě za to nestihne.” Žena se zeptala: “Koho ti mám přivolat?” Odvětil: “Přivolej mi Samuela.”
Když žena Samuela viděla, hlasitě vykřikla a obrátila se na Saula: “Proč jsi mě obelstil? Vždyť ty jsi Saul!” Ale král jí řekl: “Neboj se! Co vidíš?” Žena Saulovi odvětila: “Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země.” Řekl jí: “Jak vypadá?” Odpověděla: “Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm.” Saul poznal, že to je Samuel, padl na kolena tváří k zemi a klaněl se.
1 Samuleova 28,3-14