Příspěvky

Začalo to před dvaceti lety, kdy vikář Francouzské reformované církve v Basileji oslovil sbor ČCE Brno I a první čtveřice Švýcarů navštívila Brno. Od té doby se oba sbory střídavě navštěvují.

Letos jsme byli pozváni do Basileje. V sobotu 25. září brzo ráno naše jedenáctičlenná skupina ve třech autech vyjela z Brna. Deštivou cestu jsme si zpestřili procházkou po malebném městečku Rothenburg ob der Tauber. Po rozkvětu ve středověku toto město zchudlo, díky tomu si zachovalo svoji gotickou podobu: skoro celé staré město s hrázděnými domy lze obejít po zastřešených hradbách. Ještě jednou jsme se cestou zastavili v zajímavém dálničním kostelu ve tvaru pyramidy u Baden-Badenu. Od hranic si nás hostitelé rozebrali do jednotlivých rodin.

V neděli jsme se sešli s Basilejskými v jejich nádherném starobylém kostele svatého Leonarda na bohoslužbách s kázáním naší farářky Olgy Tydlitátové a potom při společném obědě ve sborovém domě.

Odpolední program začal návštěvou nedalekého areálu nábytkářské firmy Vitra v Německu, pro kterou pracují přední světoví návrháři a architekti. Prohlédli jsme si požární stanici. Je to první realizovaný projekt slavné irácké architektky Zaha Hadid. Na stavbě ze skla a podhledového betonu snad nenajdete pravý úhel, ani stěny nejsou svislé. Je to působivé, vzbuzuje to neklid, ale není to k užívání. Proto také stavba už neslouží hasičům, ale je využívána na výstavy a jiné firemní akce. Potom jsme si prohlédli výstavu výrobků firmy, hlavně nejrůznějších židlí, křesel a jiných předmětů k sezení, práci i odpočinku, aranžovaných do obytných prostorů v pětipodlažní reprezentační prodejně nepravidelného půdorysu architektů Herzoga a de Meurona.

Potom jsme vyjeli na kopec ke kapličce svaté Otýlie z 12. století, odkud byl nádherný výhled na Basilej. Pěšinkou mezi vinohrady jsme sešli dolů k autům a popojeli do restaurace na francouzském břehu Rýna s výhledem na řeku. Ochutnali jsme alsaské speciality: flambovaný koláč se špekem a ovocný koláč.

V pondělí ráno jsme přejeli auty do obce Hergiswil na břehu jezera Vierwaldstättersee u Luzernu. Navštívili jsme zdejší sklárnu, která po století prosperity v 70. letech téměř zanikla. Nový majitel však výrobu převedl na ruční sklo a firma je dnes opět úspěšná. Prošli jsme automaty řízenou expozici historie sklárny až do výrobní haly, kde jsme mohli z galerie sledovat skláře při práci, jak ze žhavé skelné hmoty vznikají sklenice, vázy a další elegantní skleněné výrobky. Obdivovali jsme sehranost sklářů, kdy si produkt předávali k dalšímu úkonu na vteřinu přesně. Zájemci si mohli za poplatek sami vyfouknout vlastní baňku. Prohlédli jsme si i archiv sklářských výrobků a skleněné „zvonkohry“ různých tvarů a další zajímavosti a atrakce ze skla.

V poledne jsme se po jezeře přesunuli do města Luzernu lodní linkou. Poobědvali jsme z vlastních zásob v prostorách evangelického sboru. Překvapila nás mohutnost jejich evangelického funkcionalistického kostela svatého Lukáše s hranatou věží a zvony v převážně katolickém Luzernu.

Potom jsme si prošli historické centrum města a přešli slavný krytý dřevený most, obnovený po nedávném požáru a vyzdobený dřevěnými malovanými trojúhelníky. Při návratu do Basileje se na chvilku roztrhly mraky a my uviděli zasněžené vrcholy nad městem.

Také rozhovory během sobotního i pondělního večera v rodinách byly podnětné. I když některé jevy sborového i společenského života, které je trápí, jsou odlišné od našich, většina problémů se však příliš neliší od našich. Přes rozdílnost jazyků máme mnoho společného.

V úterý jsme se ráno sešli na hranicích a vyrazili na zpáteční cestu. K večeru jsme se prošli po dalším historickém městečku Amberg, překročili hranice a kolem 9. hodiny dorazili do Brna.

Jako obvykle, hostitelé pro nás připravili bohatý, velmi zajímavý a dokonale zorganizovaný program, přijetí bylo velmi srdečné. Příští rok jsou naši basilejští přátelé zváni do Brna, těšíme se na ně, ale nebude snadné vymyslet stejně atraktivní program.

Jan Franců

Převzato z Brněnského evangelického měsíčníku Setkávání 9/2010