Příspěvky

Letos se těším v Brně na novinku: šalinu Noci kostelů. Loni prý byla tramvaj v Praze zcela přeplněná, tak si plánuji naši šalinu po cestě z práce jen prohlédnout. Na Joštově ulici je v pět hodin ale jen hlouček lidí, biskup a primátor. První jízdu se tedy svezu s nimi. Usměvavá holčička mi dává jízdenku a první krásné razítko s šalinou.

Připadám si trochu jak v Červeném kostele, protože tu zvučí Kuba Marek. Hlavní rozhovory zde proběhnou až později. Nečekám a spěchám na zahajovací ekumenickou bohoslužbu k baptistům, kde je také teprve pár lidí. Aspoň je o důvod víc se mezi církvemi setkat, říká Jana Hofmanová. Slovenský luterský farář děkuje za „slobodu a pokoj“, katolický farář Mons. Václav Slouk pak děkuje za Noc kostelů. Je dobře si připomínat, že tyto věci nejsou samozřejmé – pro nás starší je Noc kostelů stále zjevením. U skvělých buchet u baptistů – tradičně velkorysé občerstvení v CB letos citelně chybí – se shodujeme, že modlitby za dobrý průběh této stále narůstající akce jsou nezbytné. Pro řadu organizátorů je zahájení Noci značný blázinec. A když mluvíme o blázinci, tak letos je Noc kostelů v Brně i v kapli psychiatrické léčebny! Sděluji své zážitky ze šaliny, jak je fajn, ale člověk netuší, kde to zastaví. Jana Hofmanová k tomu poznamenává, že je to jako v životě, taky nevíme, kdy a kde to zastaví. U Tomáška pak vkládám do krabice před oltářem prosbu za nemocné: Předloni za Marka Fajmana, loni za Věru Osvaldovou, letos za Janu Slámovou a Jirku Grubera. Gregoriánské chorály tiší naši duši. Kolem proudí mohutný dav jak v Jeruzalémě.

Zavolají na mě dvě kolegyně katoličky – moje trasa se občas protne s někým známým. Ony začaly u pravoslavných na Špilberku, pak je zlákali skauti na Pellicově, od Tomáška míří k Jakubu a končí prý vždy v Červeném kostele. Možná si ani neuvědomujeme, jak se hranice mezi námi vytrácejí. U baptistů jsem shlédla kvalitní dokumentární film Pod ochranou Žerotínů. O Jednotě bratrské a jejích zastáncích mluví zaujatě nejen docentka Melmuková, ale i profesor Tomáš Knoz, katolík, který je spoluautorem i kvalitní expozice o Janu Amosi Komenském v Kralicích. Napadá mě, že stejně jako v Jednotě bratrské, která nečinila rozdílu mezi bohatým šlechticem a chudými, universitně vzdělanými i prostými věřícími, také při Noci kostelů si jsou všichni rovni. Profesionální umělci po boku amatérů účinkují zadarmo, bez nároku na honorář. Hudebně i výtvarně nadaní laici mají šanci, kdokoli by se chtěl zapojit, najde tu své místo. Každá ruka dobrá, nápady jsou vítány.

V Červeném kostele je tradičně pořádný nával. Místní si pochvalují, že letos návštěvníci koupili hodně knih. Centrum Brna už je plné lidí, k tomu nezvykle krásné počasí. Neodolám nádhernému zpěvu, který se line z oken od husitů a dokonce i přehlušuje tradiční páteční ryk hospody pod kostelem. Zpívá Kampanela a kostel se stále více naplňuje. Strhující úžasně čisté hlasy, mezi nimi sólově Arménka spíše haleká a určitě by mohla ještě silněji, kdyby ji dirigentka neusměrňovala. Chci jít dál, ale nemohu se odtrhnout. V programu jsem si dopředu pečlivě zatrhla, co všechno bych chtěla vidět a slyšet, vše je ale jako obvykle tuto noc jinak. Nestihla jsem faráře Vítka, natož Luthera, skvělé dobročinné palačinky však naštěstí v Blahoslavově domě ještě jsou. Kouzelné flétny Martina Horáka ztišují vířící noc. Vše se pomalu zklidňuje. Maruška Piknová dosmažila poslední, asi 320. Palačinku, a nad Lužánkami vyšel měsíc. Čekám na šalinu – už obyčejnou, mířící zpět do všedních dnů. Spousta lidí ještě dlouho do noci uklízí. Dobrou noc, nejen tu kostelů, a díky!

Marta Procházková