Příspěvky

V červnu byl konec školního roku. Skončila další etapa našeho konání, naší služby. Letošní klub Oveček v Brně I se nesl v úžasné atmosféře. Myslím, že jsme prožili velké požehnání, jak děti, tak my dospělí. Děti se na příbězích z Bible naučily pochopit modlitbu Otče náš. Musím přiznat i sama za sebe, že mi některé věci v modlitbě vlastně došly, až jsme je učily děti.

Iva Oukropcová učila děti chválit Pána písněmi. Píseň Otče náš (s přesnými a neupravenými slovy) u nás doma minimálně jednou za den zazní. A slyšet ji na hřišti plném dětí v plné práci na pískovišti od tříletého kluka, tomu říkám evangelizace. Čím dál víc si uvědomuji, jak právě děti si Bůh může použít ke svému dílu, jak mu záleží na tom, abychom přiváděli druhé k němu, a chce si nás používat.

V přípravě Oveček jsme taky prožívali vnitřní boje. Když třeba onemocněly naše děti, sehnat hlídaní a s vypětím sil jít učit „druhé” děti…. Nebo když se vám zabouchnou dveře od bytu, vy jste uvnitř a nemůžete ven, za hodinu začíná klub, co teď… Většinu toho, co jsme učili, jsme prožili na vlastní kůži! Vedli jsme děti k tomu, aby se modlily a chtěly se odevzdávat Bohu v každé chvíli. Modlitební chvilky v klubu byly tak tiché, že i špendlík by bylo slyšet spadnout. Děti se modlily s upřímností jim vlastní, v tichu a opravdově.

Během roku jsme se naučili šest veršů z Bible. Děti si je stále opakují a ukazují. Máme z toho velkou radost, protože to je zbraní Ducha svatého. Může si Boží slovo, které děti znají, v jejich životě použít. Verš „Hněváte-li se, nehřešte. Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce” (Efezským 4,26) a „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi” (Lukáš 6,31) skoro denně znovu a znovu vysvětlujeme a učíme se podle nich žít.

Jsem vděčná, že mě Bůh vede do služby modlitby za Ovečky. Moc jsem si s tím nevěděla rady, nevěděla jsem, jak se modlit, za co… ale během roku jsem se toho hodně naučila. Důležité bylo pro mě vyhradit si pro tuto službu čas a trávit ho i nasloucháním Bohu. Naučila jsem se, jak druhým žehnat, nebát se to říct nahlas. Mám radost, když můžeme děti z Oveček propouštět Božím slovem.

Moc děkuji za tento klub, za učitele, za děti. Kéž se toto Boží dílo rozrůstá! Kdo by cítil potřebu se za děti v našem sboru modlit, budu ráda, když se ke mně přidáte. Je to moc důležitá (i když vlastně neviditelná) služba, protože právě děti jsou budoucností nejen našeho společenství. Pán Ježíš říká: „A kde se dva nebo tři sejdou ve jménu mém, já jsem uprostřed nich.”

Katka Cahlíková

Převzato z Brněnského evangelického měsíčníku Setkávání 8/2011