Příspěvky

První březnový víkend se mládež a konfirmandi z prvního brněnského sboru vydali do Strměch. Již tradiční akce se nesla v jarním duchu. Tentokrát byla velkým oříškem už cesta do Strměch. Rozhodli jsme se, že nepojedeme vlakem jako každý rok, ale autobusem. Je to kratší, rychlejší a levnější. Leč autobus jel plný, takže jím jelo jen pár lidí, zbytek počkal na vlak. To vím ale jenom z vyprávění. Protože jsem nemohla z Brna jet už odpoledne, dojela jsem do Strměch až pozdě večer. Nestihla jsem tedy ani večerní program, kdy Jiří vyprávěl o tom, jak funguje naše církev a náš sbor. Sobotní dopoledne jsme se věnovali rozebírání Otčenáše. Našim úkolem bylo říct jeho jednotlivé části svými vlastními slovy. Po obědě jsme si vytáhli karimatky, uvařili si čaj, našli sušenky a užívali jsme si před farou hřejivých slunečních paprsků. Odpoledne jsme šli na vycházku. Potkali jsme vypuštěné rybníky, krásnou kapličku, málo sněhu a hodně bahna. Večer nám Jiří promítl prezentaci o rozdílech mezi jednotlivými křesťanskými církvemi. V neděli jsme se zúčastnili místních bohoslužeb, uklidili faru a vydali se na cestu domů.

Je to skoro neuvěřitelné, že letos 25. dubna už to bude dvacet let, co zemřel PhDr. Bohumil Michal. Jako dnes si pamatuji, že mě jako malou holčičku v roce 1939 maminka zavedla do zadního sálu v Blahoslavově domě (sbor ještě nebyl rozdělený) a v nedělní škole jsem se dostala do skupinky bratra Míly. Od té doby, dalo by se říct, že aniž bych si to uvědomovala, ovlivnil celý můj život. Nedělní školu jsem nemohla žádnou neděli vynechat, protože bratr Míla po biblickém výkladu a zadání „zlatého verše“, který jsme uměli všichni nazpaměť, měl vždycky připraveno napínavé vyprávění, třeba z knihy džunglí nebo jiné dobrodružné literatury pro děti. A jak uměl vyprávět! Viseli jsme mu na rtech a byli napnuti, jak to bude dál.

Pokračovat ve čtení

Nevím, jak je tomu jinde, ale my máme vždycky problém najít nějakou vánoční hru pro děti z nedělní školy. Letos jsme sáhli po „Vánoční dramatizaci o Rachab, Rút a dívce Marii“. Autorem hry s podtitulem O třech ženách z rodokmenu Ježíše Krista je současný patriarcha CČSH Tomáš Butta, který u nás ve sboru nedávno kázal a texty svých her nám věnoval do sborové knihovny. Díky učitelům nedělní školy se podařilo trochu dějepravné dílko provést svižně a s chutí všech herců. Předškolních dětí se ujaly sestry působící v Klubu Ovečky. Vánoční písničky v přednesu těch nejmenších zapůsobily naivitou a roztomilostí přednesu. Radost poslední adventní neděle tak sdílely bez rozdílu všechny generace sboru.

Olga Tydlitátová

Pokračovat ve čtení

Zkuste si představit, že znaveni a uondáni po celodenním se lopocení v práci otevřete konečně dveře domu… a Vaše děti Vás překvapí. Všechno, všecičko, víc, než byste kdy jindy vůbec čekali, je uklizeno a v pokoji svítí svíčky. Už ve dveřích slyšíte znít líbeznou muziku. První myšlenka, co by alespoň mě hned napadla je, co se to stalo, co děti zase provedly, rozbily, kdo dostal ve škole poznámku…

Jako každý rok, těšili jsme se na tradiční adventní odpoledne, které vždy organizuje a připravuje ve sboru Brno I odbor Křesťanské služby. Výběr tématu a zejména přednášejícího byl tentokrát neobyčejně zdařilý. Pozvání přijal emeritní farář z Jimramova Jan Keller.

Odpoledne jsme zahájili zpěvem adventní písně 276 „Slávy Pán přichází opět” a biblickým zamyšlením, které se bezprostředně dotýkalo zadaného tématu celého odpoledne: Křesťan a služba. V besedě po přestávce, která byla vyplněna rozhovory mezi účastníky a bohatým občerstvením, které připravily sestry z Křesťanské služby, rozvinula se diskuse a bratr farář nejenže odpovídal na dotazy a náměty, ale vyprávěl i o zkušenostech ze své práce starosty Jimramova. Tím zdůraznil důležitost neokázalého křesťanského působení a možnosti služby spoluobčanům.

Bylo nás na celém odpoledni přibližně třicet, odcházeli jsme po skončení radostně, posilněni na duchu i na těle a taky s vědomím, že ten, kdo nepřišel, může litovat.

Začátkem října loňského roku se uskutečnil sborový výlet na Mohylu míru. Zúčastnily se ho dvě početnější rodiny s malými dětmi a pár jednotlivců, vedle bratra faráře i dvě statečné dámy na kolech a jedna dvojice otce se synem. Na úvod jsme si zahráli před Mohylou míru petang, poněkud symbolickou hru pro toto místo, neboť se hraje s koulemi, i když to jsou koule míru. Následovala prohlídka simulace bitvy u Slavkova, výstavy a samotné mohyly. Poté jsme si na louce sedli k pikniku. Sice nebylo zrovna nejtepleji, ale i tak jsme se dobře poměli. Akce pokračovala bohoslužbou v kostele v Rychmanově, kterou sloužil bratr farář. Místní byli naší návštěvou potěšeni a pohostili nás v zákristii. Cyklistky pak vyrazily na kolech na cestu domů. Pod dojmem této akce jsem napsala možná poněkud zvláštní článek, který rok čekal v mém šuplíku na pointu. Když se do roka a do dne nedočkal, rozhodl se, že chce být zveřejněn. Ráda mu vyhovím.

Ve čtvrtek 20. října se na obou školách Evangelické akademie nevyučovalo, ale celý den oslavovalo. Studenti a učitelé si připomínali dvacáté výročí EA v Brně. Obě školy, Střední zdravotnická a Vyšší odborná sociálně právní, měly na čtvrteční dopoledne nachystaný samostatný program. Do škol byli pozváni úspěšní absolventi, kteří si připravili pro stávající studenty a učitele zajímavé přednášky a prezentace z oboru, ve kterém dnes pracují.

Náš sbor kromě obvyklé církevní činnosti funguje také jako realitní kancelář. Objemem práce je to tak půl na půl. V současné době máme uzavřeno asi deset nájemních smluv. Pronajímáme oba kostely, sborový dům i faru, dlouhodobě i krátkodobě.