Příspěvky

Nabízíme vám stručné úvody do jednotlivých knih Starého záíkona, které připravil náš farář Jiří Gruber pro biblické hodiny v našem sboru v letech 2005 – 2007. Kdo by se chtěl podobných přednášek účastnit živě, je srdečně zván každý čtvrtek v 17 hodin do sborového sálu na Opletalově 6 v Brně.

SZ je výsledkem dlouhého procesu shromažďování, zpracovávání a konečné podoby různých příběhů, vyprávění a literárních textů, kterým je společný odkaz k Hospodinu, Bohu Izraele.
Až do určité doby byl biblický text chápán jako dílo Ducha svatého, tedy něco posvátného, nedotknutelného, inspirovaného.

Dělí se na dvě hlavní části: předvěk 1-11 a příběhy otců 12-50. Oba tyto oddíly Předvěk a příběhy otců vznikly samostatně a byly spojeny až dodatečně. Příběhy otců zaujímají v Gn nejvíce místa.
Základem izraelského vyznání víry bylo svědectví vysvobození z Egypta ( Exodus). Příběhy v Genesi chtějí říci, co všechno tomu předcházelo.

Základní charakteristika: V této knize se mění výchozí předpoklady – na místo otců, tedy jednotlivců je v centru Božího jednání lid. Ze 70 potomků Jakobových se stává Izrael – Ex 1,7. Poprvé se vyskytuje toto označení jako celku společenství, které je viděno z hlediska jeho pozdější podoby – posvátný svaz 12 kmenů. Vůči Egyptu vystupují jako hebrejové . tj cizinci žijící mimo zákon. Vlastním jménem však vyznávají , že za ně zápasí Bůh (Gn 32,29 – Jákobovo nové jméno). Zatímco praotcové znali Boha pod jménem El (Bůh všemocný Ex 6,3), což souvisí i se jménem Izra-el, v Egyptě se z něj stávají vyznavači jména JHVH. Mojžíš jim odhaluje význam tohoto jména „Jsem, který jsem“ a tím i povahu Boží. Je to Bůh všudypřítomný, vysvobozující a zachraňující.

Název z řečtiny – doslova kniha lévijská (mluví se o nich však jen v Lv 25,32). Dějištěm je stále hora Sinaj. Lv je součástí tzv. kněžského kodexu – Ex 25 až Nu 10. – Sinajská perikopa. Jedná převážně o obětní a obřadní řády, které jsou však propojeny s mezilidskými vztahy (etikou)!

Přední proroci
V židovské tradici následují po Tóře jako druhý díl kánonu: Přední proroci. Kromě našich klasických proroků (Iz, Jer atd.) tam patří i knihy Jozue až Královské“. Jako proroci jsou totiž chápáni: Jozue (Joz), Samuel (Sd, Rt, 1 a 2 S) a Jeremiáš (1-2 Kr).
Podle některých kniha Jozue patří ještě k Tóře. Ale předěl tu je. Pět knih Mojžíšových znamená povolání do služby, Jozue uvedení do odpočinutí.
Knihy Jozue, Soudců a Rút jsou ve srovnání s ostatními poměrně samostatné, do sebe uzavřené.
Ostatní přední proroci tvoří součást většího celku. Knihy 1-2 S se v řecké a latinské bibli nazývají čtyři Královské. Jozue až 2 Kr jsou teologicky blízké knize Dt – deuteronomistická škola nebo redakce je zjevná především v jazyce: viz úvodní řeč 1,1-9, 11,15.23 21,43-22,6 a 23. Zpracovaný materiál je však různorodý.

Hned na začátku je patrný rozdíl od knihy Joz. Není tu jednotící postava, ani mezi nimi není výrazná kontinuita. Není tu jednotné ztvárnění jako v Joz.