Micheáš
Doba: Izrael je ohrožen asyrskou velmocí, která vyvrátila severní království (722) a ohrozila i Jeruzalém. Juda však nehledá jistotu v Bohu. Proto je povolán prorok Micheáš.
Micheáš působil za judských králů: Jótama, Achaze, a Chizkijáše. Překrýval se s působením proroka Izajáše. Zmínka o soudu nad Samařím (722) napovídá, že začal působit ještě předtím. Oddíl 1,8-16 asi zmiňuje trasu asyrské armády (701), která táhla na Jeruzalém. Působil pak ještě za krále Chizkijáše. Jde tedy o období cca 730 – 690. Díky působení Micheáše a Izajáše král Chizkijáš činil pokání.
Jeho prorocký pohled do budoucnosti se naplnil – 586 je zničen Jeruzalém. V exilu bylo jeho proroctví chápáno jako splněné. Ukazuje však i k obnově Jeruzaléma. Bylo proto čteno a doplňováno ještě po návratu. Kapitoly 6-7 někteří datují do doby exilní (II Iz) nebo poexilní.
Sofonjáš
Doba:
Po prorocích , kteří působili kolem roku 700 ( Izajáš a Micheáš), nastává období 60-70 let, kdy se zdá, že se Hospodin odmlčel. Je to především doba krále Menašeho (687 -642), což byl věrný vazal Asyřanů (viz.2Kr 21,1-9). Za jeho vlády se rozmohla modloslužba. Podporoval asyrský kult hvězd, v zaslíbené zemi dal stavět pohanské oltáře a jednoho ze svých synů obětoval bohu Molochovi. Proroci i v této době mluvili, ale byli pronásledování a umlčeni. Nedochovalo se žádné přímé svědectví z těch dob. Víme však, že proroci působili:
2Kr 21,12-15: Ale Hospodin mluvil skrze své služebníky proroky: “Protože se judský král Menaše dopouští těchto ohavností, horších, než jakých se dopouštěli před ním Emorejci, že svedl k hříchu svými hnusnými modlami též Judu, toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, já uvedu zlo na Jeruzalém a na Judu. Každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších. Nad Jeruzalémem natáhnu měřicí šňůru jako nad Samařím a spustím olovnici jako na dům Achabův. Vydrhnu Jeruzalém, jako se vydrhne mísa, vydrhne se a překlopí. Pozůstatek svého dědictví zavrhnu, vydám je do rukou jeho nepřátel, v lup a plen všem jeho nepřátelům, protože se dopouštějí toho, co je zlé v mých očích, a urážejí mě ode dne, kdy vyšli jejich otcové z Egypta, až dodnes.” Také nevinné krve prolil Menaše velice mnoho, až jí naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému. Navíc tu byl jeho hřích, kterým svedl k hříchu Judu, takže se dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích.
Ageus
Zachariáš
Deutero-Zacharjáš
Malachiáš
Vox Iuvenalis v Červeném kostele – 6. června 2005
Do zšeřelého Červeného kostela poklusem vbíhádvojstup třiceti mladých žen v dlouhých šatech vínové barvy a stejný početmladých mužů v oblecích s černými motýlky a zaplňují kněžiště osvětlenédvěma reflektory. Chrám ztichne, dirigent zvedá ruce, v tom shora z kazatelnyzaburácí mohutný bas: „Prijditěs, poklonimsja …“ Začíná „Všenoční bdění“. Podobu 80 minut šedesát hrdel pěveckého sboru se sólovým tenorem RichardaSamka a jedinečným basem Jurije Gorbunova zcela naplňují prostor chrámu.Obecenstvo v plném kostele odměnilo silný zážitek dlouhotrvajícím potleskem.
Pokračovat ve čteníPozvání na cestu – slovo úvodem
Pozvání na cestu. Co může evangelická církev nabídnout těm, kteří ji znají i neznají.
V následujících dvaceti kapitolách jsem se pokusil stručně odpovědět na otázku, čemu věří a ke komu se hlásí evangelická církev. Je to zajisté odpověď neúplná a to nejen vymezeným rozsahem tohoto textu, ale především proto, že křesťanská víra se týká celého lidského života. Všeho nač myslíme a co děláme. Psát o všem, co souvisí s vírou, by znamenalo napsat o všem, co se týká života jako takového.
Pokračovat ve čtení1. Proč věřit?
Hned na začátku je třeba říci, že nikdo z nás Pánu Bohu věřit nemusí. Nic nás k tomu nenutí a nedonutí. Každý má právo jít si svou vlastní cestou. Víra v Boha je však možnost, která je otevřená pro každého. Pro mnohé to může být alternativa, o které by se rádi dozvěděli něco víc.
Pokračovat ve čtení2. Existuje Bůh?
Zkusme nejprve vyjít z předpokladu, že by Boží působení a vliv na tento svět bylo možné spolehlivě dokázat a nezávisle ověřit. Co by to znamenalo? Bůh by se stal běžnou součástí našeho světa a vztahů. Byl by dokázán, případně vypočítán podobně jako existence planety Pluto nebo virů a bakterií, které také nikdo prostým okem neviděl. Jenže Bůh je ze své podstaty někdo zcela jiný, výjimečný, ano jedinečný. Biblická víra v jednoho Boha znamená víc, než jen to, že místo mnoha bohů je pouze jeden. Bible svědčí o Bohu, který je především zcela jiný než všechno, co známe a o čem mluvíme. Je to někdo naprosto jedinečný. Proto ho nelze zařadit mezi věci a pojmy, které lze dokázat, nezávisle ověřit a zkoumat. Připustit možnost Boží existence znamená připustit si, že může být něco víc, než jen to, co známe, chápeme a vnímáme. Je to výraz naši pokory a respektu k tajemství světa a života.
Pokračovat ve čtení