Příspěvky

„Zůstávali přes noc v blízkosti Božího domu.“

Kázání při zahájení noci kostelů v Brně, Církev Bratrská, Kounicova 28

Všech vrátných prahů bylo dvě stě dvanáct. Oni a jejich synové byli na stráži u bran domu Hospodinova. Vrátní byli na čtyřech stranách: na východě, na západě, na severu a na jihu. A jejich bratří měli přicházet ze svých dvorců vždy ve stanovené době, aby spolu s nimi sloužili po sedm dnů. Jiní zůstávali přes noc v blízkosti Božího domu, neboť na nich bylo držet stráž a ráno co ráno otvírat. Další měli na starosti služebné náčiní, v určitém počtu je přinášeli dovnitř a vynášeli ven. Jiní měli pod dohledem svaté předměty, bílou mouku, víno a olej, kadidlo a vonné látky. Někteří z jejich bratří měli na starosti rovnání předkladných chlebů, měli je připravovat vždycky v den odpočinku. Toto jsou zpěváci, náčelníci lévijských rodů; dleli v komorách, uvolněni od jiných prací. Ve dne i v noci byli totiž v pohotovosti ke svému dílu.

1 Paralipomenon 9,22-32

Letos se těším v Brně na novinku: šalinu Noci kostelů. Loni prý byla tramvaj v Praze zcela přeplněná, tak si plánuji naši šalinu po cestě z práce jen prohlédnout. Na Joštově ulici je v pět hodin ale jen hlouček lidí, biskup a primátor. První jízdu se tedy svezu s nimi. Usměvavá holčička mi dává jízdenku a první krásné razítko s šalinou.

Pokračovat ve čtení

Největší pozornost návštěvníků brněnské muzejní noci a noci kostelů, ale i nedělních bohoslužeb v Komenského kostele vzbuzovaly fotografie prof. Jindřicha Štreita. Díky nim s námi bylo v kostele víc než padesát lidí žijících bez domova. Pozoruhodné bylo, jak si každý člověk kolem sebe vytváří domov i v těch nejtěžších podmínkách. Lidská touha po štěstí a po svobodě je nezničitelná.

Pokračovat ve čtení

Brno – Červený a Betlémský kostel

Letošní rok jsme sice neměli v programu vyložený tahák, ale návštěvnost byla na obou místech dobrá (v ČK 4 877 a v BK 1 451). Ještě větší byla účast na Muzejní noci (ČK 5 747) týden předtím. Program na obou akcích byl podobný, v Betlémském kostele ho opět zajišťovali skauti a nově i hudební skupina ze sboru CB Betanie.

I když jsme uvažovali, že se z Muzejní noci již odhlásíme, přesvědčili jsme se, že jde o jiný typ návštěvníků a naše účast je veřejností oceňována. Dobrý ohlas měla výstava o rozvoji města Brna v letech 1850-1918 doplněná o historii vzniku a stavby Červeného kostela. Zájem vzbudil i krátký film na téma „Co může dát církev mladým lidem“. Program vyvrcholil půlnoční „bohoslužbou pro nevěřící“, které se přes pokročilou hodinu zúčastnilo překvapivě hodně lidí. Nenásilné zamyšlení nad biblickým textem (uzdravení pohana Námana) a vyznání vděčnosti za dar života doplněné varhanní hudbou oslovily všechny přítomné.

Letos jsme opět začínali společně ekumenickou bohoslužbou – tentokrát ve sboru Církve bratrské na Kounicově, kde jsem měl zamyšlení nad letošním heslem: Připomínám si noc co noc, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítal a duch můj hloubá Ž 77,7. Zopakoval jsem ho ten den ještě jednou při půlnoční bohoslužbě v Červeném kostele. Při přípravě, na které se podílelo více než 40 lidí, jsme se drželi dříve osvědčeného postupu: střídat programy po půlhodině. V celou hodinu hudba a o půl slovo s obrazem. Opět táhly varhanní koncerty a je třeba vyslovit uznání našim varhaníkům, jak výborně a profesionálně se připravili. Důkladně byl připraven také bratr kurátor Matoulek, který zaujal návštěvníky prezentacemi o historii našich dvou kostelů, doloženou mnoha fotografiemi. Letos jsme totiž poprvé otevřeli také Betlémský kostel, kde se o pořadatelskou službu a část programu postarali skauti. Měli 2,5 tisíce návštěvníků! Červený kostel se opět zcela naplnil při vystoupení Gospelchoiru, kterému žel nefungovala aparatura. Ale i tak byl jejich koncert vzpružujícím zážitkem. Výstavu jsme si letos půjčili hotovou: O historii a současnosti Jednoty bratrské. Problém byl pouze s jejím převozem z Liberce. Podle bezprostředních ohlasů zaujalo i audiovizuální pásmo, v kterém jsme se pokusili populárním způsobem přiblížit důvody rozdělení křesťanských církví. Lidé po koncertě kupodivu neodcházeli, ale vydrželi ještě půl hodiny poslouchat, v čem byly největší důrazy reformace. Příští rok bych rád připravil podobné pásmo o Bibli. Na prohlídku křestní kaple se starými biblemi a bohoslužebnými kalichy se opět stála fronta a výstava papírových modelů deseti známých kostelů zaujala nejen děti.