Kázání

 Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my – já a Silvanus a Timoteus – nebyl zároveň `ano´ i `ne´, nýbrž v něm jest jasné `Ano´!Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno `Ano´. A proto skrze něho zní i naše `Amen´ k slávě Boží.

2 Kor 2,19-20

Milé sestry a milí bratři! Apoštol Pavel se v našem oddíle vyrovnává s nepříjemnou námitkou, kterou mu vmetli do tváře jeho protivnici. Proč jsi slíbil, že k nám přijdeš a nakonec si nepřišel! Jak ti máme věřit, když nedržíš slovo? Jak se na tebe můžeme spolehnout ve věcech víry, když neumíš splnit, k čemu ses zavázal?

Pavel skutečně své slovo nedodržel. Slíbil přijet do Korintu na cestě do Makedonie a pak se tam znovu zastavit na zpáteční cestě. Ale nakonec navštívil Korint jen jednou, protože jeho první návštěva byla neúspěšná. Se svými protivníky se pohádal a místo, aby se do Korintu na zpáteční cestě vrátil, raději se mu vyhnul. Z Asie pak napsal ostrý dopis, který jak později přiznává, psal v slzách. Ale proč nepřijel osobně, když to jednou lidem slíbil?!

Pavel bude muset vynaložit všechno své argumentační umění, aby korintským vysvětlil a obhájil změnu svého jednání. A my máme díky tomu příležitost uvědomit si, že často je lepší změnit názor a než se nechat svazovat svými dřívějšími plány.

Když Pavel napsal, že chce sbor navštívit a povzbudit dvakrát – netušil, že jeho první návštěva dopadne špatně. A proto když se pak vracel z Makedonie, vyhodnotil situaci tak, že bude lepší, když Korint vynechá. Druhá osobní návštěva by mohla způsobit ještě větší konflikt a situace by se jen zbytečně vyhrotila. Lepší bude napsat epištolu. Dopis si může člověk v klidu přečíst vícekrát. Osobní spor a přímá konfrontace je často nebezpečná, protože není kam ustoupit. Lidé si v rozčilení řeknou, co už nejde vzít zpět. Ale když pošle Pavel dopis, mohou se lidé v klidu zamyslet. Čas někdy pomůže obrousit ostré hrany a lidé, nejsou- li pod tlakem, mohou postupně dojít ke změně názoru. A to se nakonec také podařilo. Pavel se po jisté době s korintskými smířil a problém se vyřešil.

Ale nyní čelí kritice, že nesplnil své slovo a proto je všechno, co říká a dělá, nejisté a nedá se na to spolehnout. Ale Pavel se vehementně hájí. Změna plánu byla potřebná, moudrá a prospěšná. Když psal, že přijede, myslel to vážně, ale pak poznal, že lepší bude plány změnit. Nejprve řekl Ano, ale pak poznal, že lepší bude říci Ne. A právě to mu nyní vytýkali. Příliš snadno měníš názor. Jednou říkáš A, a pak uděláš B.

Mnoha lidem podobné změny vadí a dovedou se kvůli tomu do krve pohádat. Ale život je složitější, než naše plány a představy. Co včera vypadalo a bylo moudré, může se zítra stát chybou. Když chce někdo zvítězit v boji, musí mít plán, jak toho dosáhnout, Ale často se stane, že v průběhu bitvy je třeba plán změnit. Vítězství je důležitější než pouhé splnění rozkazu. Když lékař řekne pacientovi při první návštěvě, že operace bude nutná, může mu při pozdější kontrole říci, že se rozhodl pro konzervativní léčbu. A není proto lhář. Schopnost přizpůsobit se situaci je důležitější než trvat na něčem, co už žádný užitek nepřinese.

Když rodiče vštěpují dětem životní zásady, je důležité nejen to, aby na nich uměli trvat, ale aby je uměli ve správnou chvíli také porušit. Naučí je uklízet hračky, teple se oblékat, zdravě jíst a v neděli chodit do kostela. Ale když přijde puberta a dětí se všemu vzepřou, je lepší dát jim svobodu. Nechat je v nepořádku, o hladu, ve špíně, nemožně oblečené a bez kostela. Protože jedině tak se k tomu dobrému a moudrému nakonec vrátí a poděkuji nám, že jsme je nechali, aby na to mohli přijít sami.

Apoštol však má pro svou změnu plánu ještě lepší a silnější zdůvodnění. Vždyť i Boží syn byl nakonec jiný, než si lidé mysleli. V Izraeli čekali Mesiáše, který přijde s mocí a slávou, aby odsoudil hříšníky, ale nakonec se objevil tichý a laskavý muž, který hříšníky zachraňoval, místo aby je na místě ztrestal, jak bylo psáno u proroků.

Místo aby šlapal po šíji svých nepřátel, statečně trpěl na kříži. Místo aby nade všemi panoval, sloužil jim jako poslední otrok. S jeho příchodem nenastal konec světa, jak stálo v Písmu, ale doba spásy, kdy se každý může svobodně rozhodnout, zda změní svůj život.

A nebyl to jen příchod Ježíše Krista. Z Bible je zřetelné, že všemohoucí Bůh často změnil své plány, aby dal lidem novou příležitost a naději. Nejprve vynesl nad hříšníky soud, ale když viděl, že činí pokání, svůj soud odvolal. Jindy lidem žehnal, ale když viděl, že toho zneužívají, dolehl na ně jeho soud. Je proto Bůh nespolehlivý a nevěrný? Zajisté že ne. Ta změna je projevem jeho moudrosti, milosrdenství a lásky. Kdo trvá na svém, je sice důsledný, ale nemá srdce ani rozum.

Ale právě pro tuto změnu mnoho tehdejších věřících lidí v Ježíši Božího syna nepoznalo, neboť trvali na doslovném splnění biblických zaslíbení. A Pavel byl jedním z nich! Byl si jist, že Kristus nemůže trpět a být ukřižován, protože to odporovalo, čemu až dosud věřil. Ale pak ho sám Ježíš přesvědčil, že všechno může být jinak.

Jestliže tedy Bůh své jednání přizpůsobil hříšnému člověku, aby ho mohl zachránit, pak je správné a legitimní, když podobně ohleduplně bude jednat každý křesťan. Proto Pavel odložil svou návštěvu Korintu – protože se nechtěl s korintskými navždy rozejít. Příliš mu na nich záleželo, a proto jim dal příležitost a čas, aby ho lépe pochopili.

Proto si musíme přiznat a uvědomit, že Bible je ve skutečnosti plná změn Božích rozhodnutí. Vzpomeňme na Jonáše a záchranu Ninive, na potopu a záchranu Noeho, na Mojžíšovy přímluvné modlitby za nevěrný Izrael. Biblický Bůh často něco řekl, ale pak od toho ve své lásce ustoupil a prominul lidem, zač je chtěl potrestat. Bible dokonce výslovně mluví o Božím pokání a lítosti, ačkoli je to vlastně protimluv. Jak může Bůh činit pokání? A přece se Hospodin nestydí říci, že změnil své rozhodnutí a neučiní, co učinit chtěl.

Bible v tom ostře kontrastuje s obecným náboženským povědomím. Minulý týden jsem byl v Mahenově divadle na nejslavnější antické tragedii Král Oidipus. Celý ten příběh slouží jako důkaz a potvrzení neměnnosti božských rozhodnutí. Když někomu věštba určí, že zabije svého otce a ožení se s vlastní matkou, pak se to prostě stane, i kdyby proti tomu dělal, co chtěl. A když to nakonec nechtě učiní, není na světě síly, která by ho z této viny osvobodila.

Podobně uvažuje i dnes mnoho lidí. Soudy rozhodují podle zákonů, o nichž vědí, že jsou špatné a děravé. Politici plní předvolební sliby, o kterých musí vědět, že nejsou rozumné. Lidé se bojí konfliktu, který se jeví nevyhnutelný. Své špatné vlastnosti omlouváme svými geny a špatnou výchovou. Místo hledání pravdy a spravedlnosti, dostává se do popředí to, co chce a dělá většina. Přes všechen vědecký pokrok, lidé dál hledají svou budoucnost v pohybech planet, v kartách a číslech. Lidem dělá dobře, když se mohou hájit tím, že něco se prostě muselo stát a nešlo s tím nic dělat. Zbavuje nás to odpovědnosti. Nemusíme nic řešit. Nemusíme o ničem přemýšlet. Prostě to tak je a nic se s tím nedá dělat. V češtině na to máme výstižné rčení: Přes to nejede vlak. Hotovo. Vymalováno.

Jenže právě to je na Hospodinu podivuhodné. Díky němu se věci a budoucnost změnit dají! Křesťanství je snad jediné náboženství, kde nic není předem ztraceno. Pro ty, kteří věří Hospodinu a Ježíši Kristu žádný osud neexistuje.

Zacheus sleze z moruše a Ježíš k němu přijde na večeři, ačkoli to už možná slíbil nějakému váženému farizeovi. Slepec zavolá na Ježíše, který spěchá na velikonoce do Jeruzaléma, učedníci se ho snaží umlčet, ale Ježíš se u něho zastaví a pomůže mu. Ježíš jde, aby zachránil umírající dcerku, ale proti plánu se zastaví a hovoří s ženou, která se dotkla jeho šatu a byla uzdravena. Mezitím přijdou z Jairova domu, že už je zbytečné mistra obtěžovat, protože dcerka zemřela. Ale Ježíš řekne, Neboj, se toliko věř. Evangelium je moc, která zastavuje vlaky a tanky. Žádná sudba, žádné prokletí, žádné neměnné zákony – ale Boží milosrdenství vládne světu.

Na druhé straně i Bible má svého krále Saula, který se předem dozví, že v bitvě zemře – ale nakonec se musí zabít sám! Ježíš má svého Jidáše, který se ze zoufalství oběsí, ale má i Petra, kterému sice zakokrhá kohout, ale je první, kdo se potká se Vzkříšeným.

Proto může apoštol říci – v Ježíši Kristu se splnila všechna Boží zaslíbení, i když mnohé se stalo jinak, než jsme si mysleli a čekali. Není to však proto, že by Bůh byl náladový nebo měnil názory. Od počátku až do konce ho vede jeden cíl a směr a tím je láska k člověku. Jí podřizuje všechno.

A jí podřizuje všechno i apoštol. Proto návštěvu Korintu raději odložil, i když tím riskoval nepříjemné obvinění, že nedržel slovo. Ale korintští přece musí vidět a pochopit, že mu jde o jediné – o jejich prospěch a život ve víře. Kvůli tomu raději nechá na sobě ulpět podezření nespolehlivosti, než aby svou důsledností zničil vzájemné vztahy. Lepší je obětovat vlastní pověst a autoritu, než si k někomu navždy zavřít dveře.

Křesťané věří v Boha, který se nestydí zrušit slovo soudu ale i slovo požehnání, když vidí, že by nepřineslo kýžené ovoce a změnu. Žijeme v církvi, která se nestydí změnit a zrušit, co se píše v Bibli. Díky Duchu svatému totiž pochopila, že se změnila situace a lpět na liteře, by znamenalo protivit se Bohu. Křesťanství je snad jediné náboženství, které zcela vědomě nedodržuje mnohé z toho, co se píše v jeho svatých knihách. Klidně jíme vepřové, neobřezáváme své syny a nekamenujeme cizoložníky. Ale my nedodržujeme ani to, co se píše v Novém zákoně. Jíme maso, které není zbaveno krve, naše ženy nemlčí, ale kážou, nezahalují se šátky, otroctví jsme zrušili, rozvedené znovu sezdáváme, sebevrahy máme v úctě jako všechny duševně nemocné a k homosexuálům se snažíme porozumět v jejich jinakosti. A není to žádná zrada principů ani nevěra v Boží slovo. Právě naopak. K těmto změnám nás vede věrnost evangeliu Ježíše Krista. ¨

Právě proto, že Bůh v Ježíši Kristu řekl každému člověku své ANO, musíme tomu přizpůsobit všechno, co děláme. Své tradice, zvyky, názory a vzdát se všeho, co evangeliu a našemu současnému poznání odporuje. Je to odvážné, mnohé to znervózňuje, raději by měli neměnné mantinely, ale každý zákon a každé pravidlo je pouze dočasné a částečné řešení aktuální situace. To ovšem neznamená, že když něco opustíme, že to staré bylo automaticky špatné. Předpisy o pokrmech měli veliký význam pro zachování Izraele. Ale přišel čas, kdy naplnily svůj smysl a staly se překážkou Božích plánů. Když Pavel napsal, že se do Korintu vrátí na zpáteční cestě, byla to dobrá myšlenka a správný nápad. Ale po první návštěvě ztratil smysl, protože by přinesla ještě větší nedorozumění. Držet se slibu by v takovou znamenalo hřích a nerozum. Buďme šťastní, že tento svět a náš život stvořil Bůh, který je živý, má srdce, lituje zlého a nestydí se odvolat, co už jednou řekl. A nebojme se věřit, že Bůh se raději mýlí, než aby se vzdal své lásky a milosrdenství.

Bože vzdáváme Ti díky, že náš život a svět se neřídí jen podle předem daných zákonů, ale je otevřený i změnám, pokroku, lásce, lítosti, naději, modlitbě, pokání a víře.

25.1.2015 JG