Příspěvky

David Abígajile odvětil: “Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. A požehnán buď tvůj důvtip a požehnána ty sama, žes mě dnes zadržela, abych se nedopustil krveprolití a nepomohl si vlastní rukou. Hospodin, Bůh Izraele mi zabránil způsobit ti něco zlého. Kdybys mi nebyla rychle vyšla vstříc, nezůstal by Nábalovi do jitřního úsvitu jediný muž.”

Ze skutků zákona nebude před Bohem nikdo ospravedlněn, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všecky, kdo věří. Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši.
Ř 3,20-24

Ježíš byl přiveden před vladaře. Vladař mu položil otázku: “Ty jsi král Židů?” Ježíš odpověděl: “Ty sám to říkáš.” Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. Tu mu řekl Pilát: “Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?” On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.

Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: “Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?” Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: “Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položily. Ale jděte, řekněte učedníkům, zvláště Petrovi: `Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.´” Ženy šly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.Marek 16:1 – Marek 16:8 (CEP)

Saul zvolal: “Což to není tvůj hlas, můj synu Davide?” Král se dal do hlasitého pláče. Pak Davidovi řekl: “Jsi spravedlivější než já. Ty mi odplácíš dobrým, ale já jsem ti odplácel zlým.

Davidovi oznámili: “Hle, Pelištejci bojují proti Keíle, už plení humna.” David se doptával Hospodina: “Mám jít a pobít tyto Pelištejce?” Hospodin Davidovi řekl: “Jdi, pobiješ Pelištejce a zachráníš Keílu.” Davidovi muži však namítali: “Už tady v Judsku žijeme ve strachu; natož když potáhneme ke Keíle proti bitevním řadám Pelištejců.” Proto se David doptával Hospodina znovu a Hospodin mu odpověděl. Řekl: “Jen táhni dolů ke Keíle, já ti vydávám Pelištejce do rukou.” David se svými muži tedy odtáhl ke Keíle a bojoval proti Pelištejcům. Zahnal jejich stáda a připravil jim zdrcující porážku. Tak David vysvobodil obyvatele Keíly. Když Ebjátar, syn Achímelekův, uprchl k Davidovi do Keíly, vzal s sebou efód. Saulovi bylo oznámeno, že David přišel do Keíly. Saul řekl: “Bůh ho vydal do mých rukou. Je polapen, vstoupil do města s vraty a závorami.”
Saul vyzval k boji všechen lid, aby táhli dolů na Keílu a oblehli Davida a jeho muže. Když David zvěděl, že Saul proti němu chystá to nejhorší, poručil knězi Ebjátarovi: “Přines efód.” A David se ptal: “Hospodine, Bože Izraele, tvůj služebník dostal jistou zprávu, že Saul hodlá přitrhnout ke Keíle a zničit město kvůli mně.
Vydají mě občané Keíly do jeho rukou? Sestoupí sem Saul, jak to slyšel tvůj služebník? Hospodine, Bože Izraele, oznam to prosím svému služebníku.” Hospodin odpověděl: “Sestoupí.” David se tázal: “Vydají občané Keíly mě i mé muže Saulovi do rukou?” Hospodin odpověděl: “Vydají.” Nato David se svými muži, bylo jich kolem šesti set, vytáhl z Keíly a přecházeli z místa na místo. Když bylo Saulovi oznámeno, že David z Keíly unikl, zanechal tažení. David pobýval v poušti na nepřístupných vrcholcích; pobýval v horách pouště Zífu. Ačkoli po něm Saul po celý čas pátral, Bůh mu ho do rukou nevydal. David viděl, že Saul vytáhl, aby mu ukládal o život, i ukryl se v poušti Zífu v Choreši. Jónatan, syn Saulův, se vypravil a šel za Davidem do Choreše. Ve jménu Božím mu dodal odvahy. Řekl mu: “Neboj se, ruka mého otce Saula tě nenajde. Ty budeš kralovat nad Izraelem a já budu druhým po tobě. Také můj otec Saul to ví.” Oba uzavřeli před Hospodinem smlouvu. David zůstal v Choreši a Jónatan se odebral ke svému domu.

Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Ž 8,5

A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. J 1,14

Potom jim Ježíš pověděl toto podobenství: “Jeden člověk měl na své vinici fíkovník; přišel si pro jeho ovoce, ale nic na něm nenalezl. Řekl vinaři: `Hle, už po tři léta přicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proč má kazit i tu zem?´ On mu odpověděl: `Pane, ponech ho ještě tento rok, až jej okopám a pohnojím. Snad příště ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit´.”

Řekli mu: “Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš? Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: `Dal jim jíst chléb z nebe´.” Ježíš jim řekl: “Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec. Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.” Řekli mu: “Pane, dávej nám ten chléb stále!” Ježíš jim řekl: “Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.

Ti, kdo na Krista upnuli svou naději, stali se chválou jeho slávy.