Sedm moudrých mužů
Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou. Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu. Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí. Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý. Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic. Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu. Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší. Př 10, 15-22
Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou. Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu. Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí. Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý. Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic. Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu. Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší. Př 10, 15-22
Milí přátelé, bratři a sestry!
Dnešní výňatek z knihy Přísloví je překvapivě různorodý. Na jeho začátku je takřka materialistický výrok o výhodnosti majetku a na jeho konci naopak výrok velmi zbožný a vyznavačský. Jak lze k takový myšlenkovým pochodům dospět? Někteří se domnívají, že jednotlivé verše v knize Přísloví jsou řazeny víceméně náhodně a není mezi nimi zřetelná souvislost. Jeden z vykladačů tuto knihu dokonce rozebral na jednotlivé verše a ty pak znovu seřadil podle témat. Vyšla mu z toho ovšem docela jiná kniha. Ale co když v řazení výroků, jak nám je biblická tradice zanechala, přece jen je nějaká skrytá souvislost? Zkusme ji tam dnes hledat.
Představíme si třeba, že ty verše vznikly jako rozhovor, který u dobrého jídla a pití vede sedm moudrých mužů. Každý má možnost povědět jedno přísloví, v kterém musí reagovat na slovo, které před ním pronesl jeho společník. Něco jako slovní kopaná nebo chcete-li skrabble – pouze s tím rozdílem, že tu na sebe nenavazují písmena ani slabiky ale myšlenky.
Když první moudrý muž upil z poháru jiskrného vína, zamyslel se čím dnes začít. Měl výhodu v tom, že nemusel na nikoho navazovat a mohl své společníky pěkně potrápit. Rozhodl se použít myšlenku, kterou slyšel nedávno na tržišti: „Nejlepší ze všeho jsou peníze, kdo je nemá, nežije.“ Takhle nahrubo to ovšem říci nemohl a protože neznal náš bonmot, že peníze jsou až na prvním místě, nezbývalo mu, než aby složil pěkný antitetický paralelismus, při kterém se tatáž pravda vyjádří nejprve kladně a pak záporně. Nadechl se a pak pomalu, aby společníci mohli dobře sledovat jeho dikci pronesl: „Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, kdežto chudoba nuzných je jejich zkázou.“
Pěkně jsi to začal kamaráde, pomysleli si jeho společníci. Bude zajímavé, co nám z toho nakonec vyjde. Byla to provokující myšlenka.Všichni věděli, že je to v podstatě pravda. Majetek dává člověku oporu a svobodu, kdežto chudoba lidi ničí a kazí jim život. Ale na druhé straně, nejsou peníze všechno. Právě majetek může člověka také zkazit a ty nejdůležitější věci za peníze nejsou. Takže to pravda je i není. Muž který byl na řadě, chvíli přemýšlel a pak udělal na pomyslné cestě druhý krok. Aby neztratili nit, musel ovšem nejprve zopakovat předchozí myšlenku: Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, kdežto chudoba nuzných je jejich zkázou. a pak přidal svou myšlenku: Výdělek spravedlivého slouží k životu, ale výtěžek svévolníků k hříchu.
Třetí muž v pořadí dlouho mlčel. Žádný šikovný výrok o bohatství ho nenapadal. Vše podstatné již bylo řečeno. Ale protože tuhle hru nehrály poprvé, věděl že se může zaměřit na nové téma, které do jejich disputace vnesl jeho soused. Naváže na to, kdo je spravedlivý a kdo svévolník. Ale nejdřív musel i on celou myšlenkovou souvislost zopakovat: Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, kdežto chudoba nuzných je jejich zkázou. Výdělek spravedlivého slouží k životu, ale výtěžek svévolníků k hříchu. A pak dodal: Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.
Když čtvrtý muž, na němž byla nyní řada, došel ve svých myšlenkách až sem, uvědomil si, kde by nyní bylo nejlepší navázat. Nechat si poradit, je hezká věc, ale jak poznáte, že ten, kdo vám radí, to myslí upřímně. Lidská řeč je ošemetná a mnoho bohatých už naletělo podvodníkům. Čtvrtý muž byl znám svou zálibou v řečnění a jeho přátelé si ho proto rádi dobírali. Rozhodl se, že je nezklame a proto přidal hned dva verše, ale v tom druhém se hned sám zkritizoval, aby své spolustolovníky také trochu pobavil. Nejdřív však musel i on bezchybně zopakovat všechny předchozí myšlenky: Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, kdežto chudoba nuzných jejich zkázou. Výdělek spravedlivého slouží k životu, ale výtěžek svévolníků k hříchu. Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí.
Nakonec připojil své dvojverší: Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.
Čtvrtý muž napjatě sledoval tváře svých společníků, kdy jim dojde jeho sebenarážečka. Nejdřív ji pochopil a usmál se první muž a po něm to došlo i ostatním. Nejtěžší to však měl pátý muž v pořadí, neboť musel šikovně navázat a posunout debatu zase o kus dál. Tématem už dávno nebylo bohatství, ale to, zda se dá spolehnout na to, co druhý říká. Už tenkrát věděli, že žádný spolehlivý detektor lži neexistuje. A přece existuje bezděčný ukazatel pravdivosti toho, co člověk říká a tvrdí. Jak někdo příliš mnoho mluví, je to podezřelé. Čím víc někdo mluví, tím méně si je jistý tím, co říká. Mnohomluvnost je vždycky divná. Kdo se omezí jen na pár vět, dává najevo, že tomu, co říká, opravdu věří a nepotřebuje to dokazovat množstvím slov. Jinak řečeno: Pravda mluví sama. Nepotřebuje advokátů. Působí svou vlastní vahou, kdežto přemíra slov unavuje a bývá podezřelá.
Pátý účastník naší společnosti upřímně řečeno nepatřil k nejbystřejším a tyto debaty příliš nemiloval. Ale ostatní byli rádi, že ho tu mají, protože si díky němu připadali chytřejší. Pátý muž nyní usilovně přemýšlel a aby skryl svou myšlenkovou nouzi, vzal si hrozen vína a pomalu odtrhával jednotlivé kuličky. Doufal, že ho přitom něco moudrého napadne. Ostatní tuto jeho nenápadnou fintu už dávno znali a významně na sebe mrkali. Konečně našeho muže napadlo, že by mohl postavit do protikladu to, co člověk říká ústy a co přitom skrývá v srdci. Ale to by se opakoval. Udělá to tedy jinak. Řekne něco v tom smyslu, že kdo má dobré srdce, má i dobrý jazyk, kdežto, kdo má srdce zlé, neměl by raději mluvit vůbec. Nejdříve i on zopakoval všechny předchozí myšlenky a pak připojil tu svou, pravda trochu chudičkou myšlenku: Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic.
Kdybys nám to neřekl, tak bychom to nevěděli, pomysleli si v duchu jeho přátelé. Ale snažil ses, to se ti nedá upřít. Ale počkat, ona to není zas až taková samozřejmost ! Možná ani nevíš, jakou moudrost jsi řekl, kamaráde. Tím, že jsi posunul příčinu lidského hříchu do lidského srdce, zbavil si mnohé hříšníky výmluvy, že jen podlehli pokušení nebo svůdné příležitosti. Hřích totiž není omyl, kterého se každý z nás někdy dopustí, ale náš životní postoj. Hřích není naše slabost, ale pýcha. Je to důsledek našeho sebevědomí. Zdrojem hříchu je naše srdce. Naše skrývaná vzpoura proti Bohu. Je to tedy daleko vážnější problém než jsme ochotni si připustit. Není to zakopnutí, ani chvilkové ohlédnutí, ale nemoc kterou si v sobě nosíme a s kterou musíme celý život zápasit.
Večerní disputace se pomalu chýlila ke konci. Na řadě byl šestý muž. Jeho úkolem bylo vrátit téma k jeho počátku a alespoň trochu nahrát poslednímu, který měl debatu uzavřít a jako jediný směl použít svaté Boží jméno. Šestý muž si prohrábl vous a v duchu si formuloval svůj úkol. Musím nějak šikovně spojit téma bohatství a lidské řeči. Co kdybych řekl, že bohatství nemusí být jen v hmotném majetku, ale i v umění promluvit k druhým vlídně a laskavě. To je nápad! Je-li dar řeči stejným bohatstvím jako peníze nebo dům, pak jsme bohatí všichni. Tak jako bohatý může ze svého majetku pomáhat druhým, tak může spravedlivý svými slovy druhého povzbudit, pozdvihnout a doslova nasytit láskou a důvěrou. Je však potřeba to odít do básnických slov, aby to znělo dostatečně vznešeně a neztratil se přitom smysl. Šestý muž však musel nejprve zopakovat vše, co již bylo řečeno.: Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, kdežto chudoba nuzných jejich zkázou. Výdělek spravedlivého slouží k životu, ale výtěžek svévolníků k hříchu. Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí. Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý. Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, ale srdce svévolníků nestojí za nic. A pak přidal: Rty spravedlivého připravují dobrou pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.
Sedmý muž souhlasně pokýval hlavou a v duchu poděkoval svému sousedovi, jak pěkně mu nahrál. Celou dobu přemýšlel, jak dnešní debatu uzavře. Právě on měl dát celému večeru pomyslnou korunu. Jeho verše měly potvrdit, že cesta moudrosti, po které se vydali, dospěla k cíli. Teprve on směl vyslovit svaté Boží jméno a zpečetit jím, že to, co zaznělo předtím, je cesta , která vede k Bohu, i když začala obyčejnou větou, kterou kdosi pronesl na tržišti. Ale oni ji dnes večer vyčistili a přetavili podobně jako se čistí stříbro.
Úkolem sedmého muže v pořadí bylo dokázat, že lidské přemýšlení a důvtip je dar, který nás může postupně přivézt k Bohu. Není třeba se uvádět do mystického vytržení, není třeba čekat, kdo bude mít sen či jiné zjevení. Bůh není jen v chrámu, kde se přinášejí oběti. S Bohem se lze setkat i v běžném životě, v lidské řeči a při pozorování toho, co se děje kolem nás. Když se tento všední materiál zušlechtí, když se dobře vymlátí a očistí od plev, pak lze i na tomto poli sklízet úrodu – Boží slovo, které nás obohatí, nasměruje a pozdvihne. Slovo, které nám bylo darováno, i když jsme ho museli pracně hledat a dobývat. Právě takové Boží slovo je naše největší bohatství.
Sedmý muž povstal a ostatní muži s ním. Nastalo vyvrcholení celého večera. Přišel čas, aby zazněla věta, na kterou celý večer čekali a kvůli které se sešli. Slovo, které je ujistí, že jejich víra stojí na pevných základech a platí i ve světě, který se od časů Abrahamových a Mojžíšových změnil k nepoznání. Sedmý muž zdvihl ruce podobně jako kněží, kteří žehnají v chrámu a pronesl větu, s kterou se dnes večer všichni rozejdou. Až zazní, nikdo už nic jiného neřekne ale nechá ji doznít ve svém srdci, dokud nepřekročí práh svého domu. Největší bohatství je Hospodinovo požehnání, žádné trápení s sebou nepřináší. Amen.
Brno, Jiří Gruber, 8.10.2006