Příspěvky

Bohoslužba 5. 11. 2017 v Červeném kostele byla opravdu slavnostní. Z kůru nás tentokrát přivítaly fanfáry žesťových nástrojů studentů z olomoucké Konzervatoře Evangelické akademie. Spolu s varhanním doprovodem vytvořili studenti krásný hudební rámec naší slavnosti díkčinění a připomínky 150 let od otevření Červeného kostela. Také slavení večeře Páně bylo doprovázeno zvukem žesťů. Společně jsme prožívali vděčnost za dary, které tak samozřejmě přijímáme. Konec bohoslužby však tentokrát neznamenal konec naší slavnosti, neboť následoval dobročinný jarmark na faře.

Jarmark – v původním významu slova se jednalo o výroční trh (z německého Jahr – rok, Markt – trh.) Hlavní funkce byla hospodářská, uzavíraly se obchody s řemeslnými i zemědělskými produkty, vyměňovaly se informace a nabízela se i lidová zábava. Významnou funkcí jarmarku byla i funkce sociální – setkání většího počtu lidí, možnost komunikace. Tolik slovníková charakteristika.
Až mě překvapilo, jak se ten náš jarmark v některých bodech shoduje s charakteristikou ze slovníku a jak se v něčem zásadně liší. Tu neděli jsme v kostele slavili dočinění, a tak hlavní charakteristikou našeho „jarmarku“ nebyl vlastní výdělek, ale setkání a dobročinnost jako součást této slavnosti. Vždyť hojnost, za kterou jsme děkovali, nás vede i k vnímavosti pro druhé a zvlášť pro ty, kteří mají nedostatek nebo potřebují naši podporu. K mé velké radosti těch vnímavých bylo opravdu mnoho, a tak se na našem jarmarku objevily produkty jak zemědělské, tak řemeslné, ale i díla výtvarná, knihy a velké množství dobrot z rukou našich sester a bratří. Svými výrobky a společností nám přispěli i klienti brněnské Diakonie. (Na fotografii: Klienti z chráněného bydlení Ovečka nám napekli sušenky.)
Zásluhou bratra kurátora jsme také mohli sledovat stopadesátiletou historii našeho kostela. Zasvěceným výkladem provázené diapozitivy zaujaly mnohé.
Společně jsme vybírali, ochutnávali, bavili se, prožívali společenství a přispívali do sbírky, která byla určena pro domácí hospic Tabita.
Díky všem, kteří pomohli a dali vzniknout (jak doufám) nové tradici v našem sboru.

Dagmar Vtípilová