Výjezd s Duchem svatým
V kurzech Alfa, které v našem sboru probíhají již od roku 2006 a přivedou k nám každoročně několik nových členů, se koná vždy na podzim v listopadu tzv. „Víkend s Duchem svatým.“ Člověka jistě napadne, s kým si to tak asi vyjedeme? Duch svatý označuje jednu ze tří osob Nejsvětější Trojice. Bůh je jediný ve třech osobách. Takže Duch svatý je osoba? Podvědomě tušíme, že tam žádný princ na bílém koni nepřijede. Že je to něco, co vnímáme šestým a dalším smyslem, něco, co neumíme přesně definovat a co působí nezávisle na naší vůli. A že o tom asi budeme celý den filozofovat. Tak se těšíme.
I v tomto již šestém školním roce kurzů Alfa se sjíždíme do Klobouk. Atmosféra je jako vždy příjemná, všichni se navzájem představíme a aktivně posloucháme přednášku. Aktivně znamená, že se ptáme, a také že vyplňujeme předem připravené otázky bratra faráře.
Opravdu se snažíme a tak odpovídáme samá moudra. Například: „Duch svatý je působení Ježíše a Boha neviditelnou formou. Je to ten vánek, který fouká do plachet, který posouvá loď po hladině kupředu.“ Dozvídáme se, že někdy je to vichřice. A že je ženského rodu. Že hlavní charakteristikou darů Ducha svatého je, že je to dar pro druhé lidi.
Na otázku o působení Ducha svatého, který vede člověka k víře, odpovídáme: „Člověku se mění poslední zkameněliny v srdci v celé srdce živé. Což může být bolestivé, ale přiznaná vina je odpuštěna Ježíšovou obětí na kříži a v srdci se rozhostí láska.“ Nebo: “Člověk žije tak, aby měl v srdci lásku, pokoj a mír. Dalo by se říct, že žije v souladu se svým svědomím, ale pokud je jeho svědomí v rozporu s Bohem, Bůh ho v tom nenechá a pomocí Ducha svatého ho otravuje tak dlouho, až něco změní.“
Po obědě se jdeme projít na čerstvý vzduch, aby nás ta moudra neuspala. Duch svatý nás přivádí ke katolickému kostelu. Klobouky u Brna jsou město asi třicet kilometrů jihovýchodně od Brna. Od evangelického ke katolickému kostelu se jde přes údolí, kde se nachází městská část Vohava. Jmenuje se tak podle toho, že tam dřív bývalo popraviště.
Dva kostely, dvě věže. Není to příliš mnoho na jeden Klobouk ? Proč tak malé město musí mít pro přítomnost Boha dva velké kostely? Co je rozděluje? Je to jen to údolí s tím nehezkým názvem?
Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše. Iz 55,9
Ekumena znamená společenství všech křesťanských církví a jejich spolupráci. To, že církve se navzájem respektují a spolupracují. Dříve tomu tak nebývalo. Představitelé církve se dokonce navzájem exkomunikovali. Dnešní doba připouští pluralitu, to znamená, že k pravdě a k Bohu vede více rovnocenných cest. Ekumenismus se snaží o sblížení různých křesťanských církví. My se zatím jen procházíme od jednoho kostela k druhému přes to „vohavné“ údolí s názvem Rozdělení.
Ke křesťanství se dnes hlásí asi dva miliony lidí. Cílem je sjednocení různých církví. Podstatné je to, co je za všemi cestami. Dopoledne jsme se učili: „Naše víra má společného otce, kterým je Duch Boží. V každém, kdo uvěřil v Krista, působil a působí stejný Boží pohyb a síla.“
Ovšem z hlediska postoje „Já mám pravdu“ znamená tolerance slabost. Pro změnu postoje je důležité vzájemné propojování a přijímání jednotlivých směrů. Mohou tím zmizet pocity vyvolenosti a z toho plynoucí boje.
Támar
Převzato z Brněnského evangelického měsíčníku Setkávání 5/2012