Kázání

Milé sestry milí bratři, milé děti!

            To, co před sebou vidíme, je brána do města, které se jmenuje Jericho. Je sice otevřená, ale hned u vchodu sedí chlapík, který vybírá peníze. Každý kdo chce vstoupit do města, musí zaplatit. Za sebe, za osla, za zboží, které veze, za vodu kterou tu vypije, za vzduch, který tu vydýchá a možná ještě za něco dalšího. Podobné daně platíme i dnes. Díky nim máme silnice, veřejnou dopravu, policii, nemocní mají zajištěné léky a ve stáří dostaneme důchod. Tehdy však daně nešly na zkrášlení města ani na zdravotnictví, ale odváděly se ze země pryč. Na větší slávu Říma. Proto je lidé platili neradi a ty, kteří je vybírali – nenáviděli. Nebyli to totiž obyčejní úředníci, ale podnikatelé. Něco jako dnešní exekutoři. Oni si to clo pronajali a pak vybírali víc, než museli. Tento se jmenuje Zacheus, což znamená spravedlivý, ale ve skutečnosti je to zloděj. Proto ho také nikdo nemá rád. Také znáte někoho, kdo vás štve, koho nemáte rádi, kdo vás okradl a podvedl. Každý máme svého Zachea. Co byste mu přáli? Aby ho Pán Bůh potrestal nebo povzbudil?

            U brány vybírají peníze, ale ve městě je dnes hotové pozdvižení. Do Jerich přišel známý člověk – Ježíš. Bylo to, jako když dnes někam přijde známý herec, sportovec nebo politik. Lidé nechali práce a sbíhali se k němu. Chtěli ho dobře vidět, slyšet a možná si i šáhnout. Třeba zas někoho uzdraví. Nebo někomu dobře poradí. Ježíš dovedl v lidech probouzet naději. Díky němu se lidé přestávali bát. Když se setkali s Ježíšem, jako by se jim ulevilo. Ale změní se tím něco? Zacheus bude dál vybírat daně. Dál budou vládnout Římané. Jsou to jakoby dva světy. Zacheus a Ježíš. Daně a Pán Bůh. Všední den a neděle. Škola a kostel. Práce a modlitba. Někdy se zdá se, že to spolu nesouvisí. U brány se vybírají daně a zde se káže o království Božím. A přece se ty dva světy díky Ježíšovi brzy potkají a propojí 

            Kolem Ježíše je teď chumel lidí. Ale na jednoho nezbylo místo. Na Zachea. Proč se neprotlačí dovnitř? Protože by ho mezi sebe nepustili. Je to celník. Lidé ho nesnáší a dělají, že ho nevidí. Je smutné, když je člověk sám a nikdo s ním nekamarádí. Stalo se vám to někdy? Takhle to někdy vypadá, když přijde nový žák do třídy. Nebo když někdo něco zlého provede a nikdo se s ním už nechce bavit. Nebo přijde po dlouhé době do kostela a nikdo si ho tu nevšimne. Zacheus si to ale zavinil sám. To on vzal tu špinavou práci a začal lidi okrádat. Ale nikdo se přece zlý nenarodí. Vždycky k tomu musí mít nějaký důvod.

            Víte, co možná bylo důvodem toho, že si Zacheus všechny znepřátelil. Bible říká, že byl malé postavy. A to je handicap, kvůli kterému se vám druzí rádi smějí. Na všechny musíte hledět zespoda. Vy to jako děti znáte, ale Zacheus zůstal tím malým dítětem celý život. A možná si jednou řekl: Za všechny ty pošklebky o mrňsousech, vám teď ukážu. I když jsem malý, všichni mi budete platit jako mourovatí. To Zachea neomlouvá, ale za to že byl malý, nemohl. Ale poznamenalo ho to na celý život. Myslíte, že se s tím dá něco dělat? Jak bychom mohli takovému člověku pomoci?

            Co to do Zachea naráz vjelo? Kam utíká? Na strom! Zachues je malý, ale už z dětství ví, že když si na něco vyleze, může být dokonce výš než ostatní. V Jerichu stojí strom, kolem kterého Ježíš bude muset projít. A tak si na něj vyleze. Je to směšné? Není. Když nám něco nejde, musíme si umět pomoci.

            Všichni totiž máme nějaký handicap. Něco, co nás omezuje a brzdí. Každému z nás se něco nedaří, něco neumíme, na něco nemáme dost peněz. Někdo špatně slyší, jiný špatně vidí, někdo si musí píchat každý den injekce, někomu nejdou počty nebo cizí jazyky. Nikdo z nás není dokonalý. Každý máme nějaký problém – ale vždycky se s tím dá něco dělat. Vylézt na strom, pořídit si naslouchátko, naučit se slepecké písmo, opřít se o hůl nebo o chodítko. A když se nám kvůli něčemu smějí, můžeme v něčem jiném vyniknout.

            Zacheus leze na strom. Něco ho ale táhne dolů. Taška s penězi. A taky už asi není nemladší. Klidně přitom mohl zůstat sedět ve své celnici a vybírat daně. Co myslíte, že ho vyhnalo na strom? Víra? Špatné svědomí? Nevíme, ale možná to byla docela obyčejná zvědavost. Určitě i on o Ježíši něco slyšel. Třeba už ho to okrádání lidí přestalo bavit, ale nevěděl, jak se toho zbavit. V každém případě chtěl slyšet, co Ježíš říká. A to je důležité. K tomu, aby člověk poznal Boží pomoc, musí také sám něco udělat. Hledat, zajímat se, ptát se, číst, udělat si čas. Vylézt na strom Přijít do kostela. Začít si číst bibli.

            Zástup se mezitím přesunul se až ke stromu, na kterém se schovával Zacheus. Ježíš náhle pohlédl vzhůru a v tu chvíli ukrytého Zachea spatřili i ostatní a začaly se smát.  Je bohatší než všichni z nás a chová jako malý kluk! Ale Ježíš je všechny umlčel. Místo aby řekl, tenhle strom má ale divné hrušky, zavolal: Zachee, slez rychle dolů, protože já musím být dnes hostem v tvém domě. Asi byste se divili, kdyby se k vám někdo takhle z ničeho nic pozval na nedělní oběd. Co na to říkáte maminky? Měli byste dnes řízek navíc?

            Ale tady nejde o řízek. Jde o to důrazné MUSÍM! To se přeci říká jinak? Jak zní ono kouzelné slůvko?  Ale když Pán Ježíš řekne, že se něco musí stát – pak to znamená, že je to Boží přání a vůle. Dnes chci být hostem v tvém domě. To znamená žádné odklady, žádné zítra, – ale právě tady a teď.  Bůh a člověk se setkali na půl cesty. Pán Ježíš přišel do Jericha a hledal tam člověka, kterému by mohl pomoci. Zacheus hledal změnu a proto vylezl na strom. Kdo koho vlastně objevil? Ježíš Zachea nebo Zacheus Ježíše. Kdo si začal? Nebýt Pána Ježíše, seděly bychom dál na stromech a vyhlíželi změnu marně a zbytečně.

            Zacheus slezl rychle ze stromu a pozval Ježíše k sobě domů. A v tu chvíli se stal zázrak a je ho na tom obrázku vidět. Poznáte, v čem ten zázrak spočívá? Zacheus se usmívá. Má radost. Ale ne proto, že vybral hodně daní. Zacheus se raduje, protože poznal, že Ježíš přišel do Jericha kvůli němu. Právě kvůli němu. Po dlouhé době je tu někdo, komu na něm záleží a má ho rád. A přitom nemá proč! A to je v životě hrozně důležité. Mít někoho komu na nás záleží. Máte všichni takového člověka? Je věřím, že ano. Rodiče, sourozenci, kamarádi, manžel nebo manželka, vedoucí v práci, učitelé už se na vás těší – ve škole ale i tady v kostele. Díky těmto lidem člověk něco dokáže. Ale já to teď otočím. Je na světě někdo, na kom vám záleží? A dali jste mu to nějak najevo? To je také hrozně důležité. Tím můžete udělat druhým tu největší radost a postavit je doslova na nohy. Své rodiče, sourozence, kamarády, učitele, vedoucího v práci v práci,

            Tak jdou do Zacheova domu. Napřed Zacheus, pak Ježíš a za ním jeho učedníci. Zacheus je vítá: Pojďte dál. Byl to krásný dům a byl i pěkně zařízený. Stál Zachea  spoustu peněz. Ale Zacheus v něm bydlel sám, ale nikdo ho tu ještě nikdy nenavštívil. To je daň, kterou, kterou Zacheus platil za své bohatství. Vybíral daně od druhých, ale sám platil daleko větší daň tím, že byl sám. Opuštěný, nenáviděný a izolovaný. Lidské přátelství a důvěru žádné bohatství to nevyváží. Přátelé a rodina jsou víc než všechny peníze. Ale může se stát, že nás lidé opustí nebo odsoudí. Nikdo nás nemá rád. Ale naštěstí je tu ještě přátelství Boží. A to trvá, i kdyby člověk nikoho na světě neměl. A právě toto přátelství teď Zacheus pozná, a to ho také změní.

            Pán Ježíš, jeho učedníci i Zacheus se dobře najedli a napili. Bylo jim spolu dobře. Lidé si většinou myslí, že s Pánem Bohem musí být velká otrava, v kostele nuda, modlitba jen protivná povinnost, církev spolek pokrytců, bible snůška bájí a přitom to není pravda. Kdo se kamarádi s Ježíšem a jeho učedníky, zažije spoustu legrace, radosti a vděčnosti. Víra není jen vážná a přísná. Zacheus ten večer prožíval velké štěstí. Až dosud si myslel, že ho Pán Bůh nemá rád a protože nikdy pořádně nevyrostl. Ale Pán Ježíš mu řekl: Boží vůle je, aby všichni lidé byli v pohodě. Malí i velcí, zdraví i nemocni, chudí i bohatí.

            A my si proto dnes také uděláme radost. Budeme slavit večeři Páně. Pravda je, že se při ní zrovna nepřejíme. Dostaneme jen kousek chleba a doušek vína. Důležitější je však přátelství Boží. Až budeme kolem tohoto stolu, smíme si uvědomit, co všechno od Boha dostáváme. Každý nový den, každý nový školní rok, každý další oběd a večeři, každou lidská i Boží pomoc: uzdravení, odpuštění, povzbuzení, odvahu a naděje, kterou  v nás Bůh vzkřísí.

            Zatímco uvnitř Zacheova domu byla radost a vděčnost, venku byla závist a zloba. Lidé dobře věděli, jaký je Zacheus zloděj. Dnes se však nezlobili jen na Zachea, ale také na Ježíše. To se nás nemohl zeptat. V Jerichu je přece mnoho vážených a zbožných lidí, kteří by si Ježíšovu návštěvu zasloužili daleko víc. A on si vybere největšího zloděje!?

            Tito lidé však nevědí, co se děje uvnitř. Tak jako nevidíme do cizího domu, nevidíme ani do lidského srdce a nevíme, co se tam odehrává. Proto musíme být velice opatrní, když chceme někoho soudit a kritizovat. Vidíme totiž jen povrch: lidskou pýchu, hrdost, sebevědomí, ale nevíme, co se skrývá pod povrchem. Ale my se to dnes dozvíme, protože Bible nám dá nahlédnout dovnitř.

            Stalo se to uprostřed večeře. Zacheus odešel do vedlejší místnosti a přinesl odtamtud tašku s penězi. Nikdo mu přitom nic neřekl – ani Ježíš ani jeho učedníci. Byl to Zacheův vlastní nápad. Přinesl tašku s penězi a řekl. Pane, mám velikou radost, že jsi mne navštívil a stal se mým přítelem. Proto už nechci žít jako dřív. Rozhodl jsem se rozhodl, že polovinu svých peněz dám chudým a jestliže jsem někoho ošidil, rád mu to vrátím. Už se nechci lidem mstít, za to že se mi posmívali. Ode dneška budu vybírat, jen co je nezbytně nutné. Díky Tobě jsem poznal, že mě Bůh nezavrhl tak, jako mě zavrhli lidé. Už mi nevadí, že jsem zůstal malý. I jako malý mohu dokázat velké věci. Snad lidé poznají, že jsem se změnil a přijmou mne mezi sebe.            Co myslíte, přijmout lidé v Jerichu Zachea mezi sebe? To už v tom příběhu není. Ale když v bibli něco chybí, pak je to často výzva a otázka pro nás. Přijali bychom člověka, který nám kdysi ublížil? Uvěřili bychom mu, že se změnil? Je to těžké. Ale od toho je tady církev, aby takové lidi přijala a povzbudila.Pán Ježíš měl ze Zacheova rozhodnutí velkou radost. Všimněte si, že mu nic nenařídil a nepředepsal. Pouze mu dal najevo, jak mu na něm záleží. A takhle to Ježíš dělá i s námi. Neklade nám podmínky. Neříká, nejdřív se musíš sám změnit a teprve pak uvidíme… Přijímá nás – podobně jako Zachea – už dnes a takové, jací jsme. Tedy i s našimi chybami. A právě tato Ježíšova odvaha a důvěra Zachea změnila. Svůj majetek rozdal a škody nahradil docela svobodně a rád. A to je na víře a přátelství s Ježíšem to nejcennější. Dává nám důvěru a svobodu. Nic nemusíme, ale o to víc můžeme. Každý z nás díky Ježíši Kristu dokáže udělat, co mu srdce napovídá. Někdo někomu pomůže, jiný někoho obdaruje, někdo se něco nového naučí, někdo si na někoho vzpomene. Díky Ježíšovi každý z nás povyroste, a přitom dál zůstane malý, ale už mu to nevadí.