Kázání

Izrael se pak rozutekl, každý ke svým stanům. Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dostal do rozepře: “Král nás vysvobodil ze spárů našich nepřátel, zachránil nás ze spárů Pelištejců a nyní uprchl ze země před Abšalómem. Avšak Abšalóm, jehož jsme nad sebou pomazali za krále, zahynul v bitvě. Proč nyní ohledně králova návratu mlčíte?” Král David vzkázal kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: “Promluvte k judským starším: Proč chcete být při návratu krále do jeho domu poslední?” Řeč celého Izraele se totiž donesla ke králi, do jeho domu. “Jste přece moji bratři, má krev a mé tělo. Proč chcete být při králově návratu poslední? Také Amasovi povězte: Což nejsi ty má krev a mé tělo? Ať se mnou Bůh udělá, co chce, nebudeš-li u mne po všechny dny velitelem vojska místo Jóaba.” Tak si naklonil srdce každého judského muže, že byli jako jeden muž. Poslali králi vzkaz: “Vrať se zpět se všemi svými služebníky!” Král se tedy vracel a přišel až k Jordánu. Juda vstoupil do Gilgálu a šel králi vstříc, aby ho převedl přes Jordán.

2 Samuelova 19,9b – 16

Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: “Které přikázání je první ze všech?” Ježíš odpověděl: “První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není.” I řekl mu ten zákoník: “Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.” Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: “Nejsi daleko od Božího království.” Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

Mk 12,28-34

Chci být, Hospodine, ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici. Povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. V Boží blízkosti je mi dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: “Jdu lovit ryby.” Odpověděli mu: “I my půjdeme s tebou.” Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: “Nemáte něco k jídlu?” Odpověděli: “Nemáme.” Řekl jim: “Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete.” Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: “To je Pán!” Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: “Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!” Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: “Pojďte jíst!” A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: “Kdo jsi?” Věděli, že je to Pán. Ježíš šel, vzal chléb a dával jim; stejně i rybu. To se již potřetí zjevil učedníkům po svém vzkříšení.Jan 21:1 – Jan 21:14 (CEP)

(Marek 15,31b-32)

Matouš 11 Listina rodu Ježíše Krista
Matouš 121-23 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí lid svůj z jeho hříchů. To všechno stalo se, aby se naplnilo, co řekl Hospodin ústy proroka „Hle panna počne a porodí syna dají mu jméno Immanuel, to je přeloženo ‚Bůh s námi‘“

To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emmanuel, to je přeloženo: Bůh s námi.

“Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů. Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy; přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu.

Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: “Za koho mě lidé pokládají?” Řekli mu: “Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků.” Zeptal se jich: “A za koho mne pokládáte vy?” Petr mu odpověděl: “Ty jsi Mesiáš.” I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali. A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: “Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!” Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: “Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.Marek 8:27 – Marek 8:35 (CEP)

Pravidelná bohoslužebná shromáždění se konají každou neděli v Betlémském kostele v 8:30 a v 10:00 v Chrámu Jana Ámose Komenského (Červeném kostele).
O letních prázdninách se konají bohoslužby pouze v Červeném kostele v 9:00 h.