Příspěvky

Kostel J. A. Komenského

„Červený kostel“, který tvoří jednu z brněnských dominant, byl postaven v letech 1863-1867 podle návrhu vídeňského architekta H. Ferstla. Sloužil členům německého luterského sboru a nesl název Christuskirche – Kristův chrám. Patřila k němu i základní církevní škola (nynější sborový dům, Opletalova 6), kde působila řada významných osobností. Dnes jsou tu naše sborové místnosti a farní kancelář a od roku 1990 zde působí také Evangelická akademie – Vyšší odborná škola sociálně právní.

Trojlodní kostel s neobvyklou tribunou v závěru apsidy je postaven ve stylu severoněmecké gotiky. Je dlouhý 45 m. Mohutná věž ční do výšky 51m. Z vnitřního vybavení je vzácná mramorová kazatelna se symboly čtyř evangelistů, oltář a křtitelnice. Varhany firmy Rieger jsou z roku 1887. V sakristii je ozdobná pamětní deska prvního německého kazatele. Červený kostel byl ve své době jedním z největších evangelických kostelů v katolických zemích.

Pohled do Červeného kostela v Brně: Virtuální prohlídka

Betlémský kostel

Kostel byl postaven českým reformovaným sborem pod vedením faráře Václava Pokorného v roce 1895. Na jeho průčelí je možno číst první český nápis na veřejné budově v Brně, který zní: My kážeme Krista. Dnes slouží Českobratrské církvi evangelické.

Na Vánoční bohoslužby si děti  (pod vedením učitelů nedělní školy) každým rokem připraví krátké divadelní vystoupení. O radost z Vánočního příběhu se chceme s Vámi podělit alespoň ukázkou několika fotografií z dětských představení, které jsme shlédli o Vánocích 2008 tentokrát v Červeném kostele.

Nejpřednější stráž lidského pokolení v kolíbce jest.
(J. A. Komenský, Informatorium školy mateřské)

Bývává už i v našem sboru poslední dobou zvykem, že část bohoslužeb je věnována dětem. Aby i oni měli vědomí, podíl účasti na bohoslužbách sboru. Aby pak mohly, s o to větší radostí a těšením jít do nedělní školy, proto pro ně naši faráři mají přichystáno vždy pár vřelých slov a často i písničku. Ostatní členové shromáždění díky tomu vědí, jaké téma se v nedělní škole probírá.
Čtvrtou adventní neděli měly děti tuto chvíli o kousek delší. A ukázaly celému sboru, v čem že „nejpřednější stráží lidského pokolení a naším nejdražším klenotem pro nás a pro Boha“ jsou. S pomocí učitelů nedělní školy nacvičily vánoční hru Luďka Rejchrta Loď naděje a pomohli nám, abychom se i my, dospělí, více přiblížili k „Božím dětem“.

….Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest NÁM…
Jaká bude ta jeho ruka ? Kdo to je (pro nás) ?

„Chlapečku můj, květinko vyrostlá z lásky, zas pláču štěstím, když hladím ti vlásky, protože možná tys právě zaslíbený, možná právě tys vyvolený, abys vykoupil svět…“

Vzpomínám si na svoje dětská léta, kdy jsem měl kdesi v Čechách při vánoční slavnosti v upocené ruce na papírku napsaný veršík. A nevěděl proč a co vlastně říkám. A veršík měl, pokud možno, zarecitovat.
V ten vzácný čas vánoční hry, kterou nám děti zahrály, Mojžíš (ústy Krištofa Michala) říká: „Půjdem dál, i když se moře pění,
Váš Pán je silnější…
Hle ruku pozvedá a všechno mění… A lodník (malý David Lipenský) dodává:
A tak se nebojme o loď na širém moři, na lodi Naděje se zpívá z plných plic…“

Možná, že tu a tam zapraskaly mikrofony (někoho tak nemuselo být chvíli slyšet), že tu a tam někdo mluvil potišeji, jiný příliš nahlas, to není důležité. Pro tyto drobnosti bychom si neměli nechat ujít skutečnost, že to byla vůbec – první vánoční hra, provedená v prostorách našeho Červeného kostela (obdobně jako při Hudebních nešporech u nás nedávno vůbec poprvé provedena opera – Kristov dotyk). Neměli bychom pominout, že třeba právě tyhle děti jsou nadějí tohoto světa, našeho sboru…. Díky. Halelujah.

Víťa Rybárik

4. prosince v 19 hodin se konal sborový rozhovor. Naším hostem byl bratr Prof. Jaro Křivohlavý z Prahy, někdejší člen synodní rady ČCE, který promluvil na téma: Jak spolu mluvíme v manželství. Spolu s ním odpovídala na dotazy z řad posluchačů i jeho manželka Marta. Celý rozhovor byl veden v přátelském a milém duchu.
Sál Václava Pokorného byl tentokrát zcela naplněn nejenom lidmi našeho sboru, ale řadou (necírkevních) lidí, kteří přišli na pozvání.