Příspěvky

Chtěla bych se zamyslet nad tím, z kolika zpěvníků jsem za svého, poměrně dlouhého života, zpívala. Nejprve to byl zpěvník zvaný Harfa, ze kterého se zpívalo v mém rodném sboru, původně luterském. Byl to zpěvník bytelný, na dost tuhém papíře, se zlatou ořízkou. Měl dvě části – notovanou a nenotovanou. Byl vydán Evangelickou maticí pro luterské sbory v r. 1915. Z té doby mně utkvěla píseň Jak pěkně svítí denice.

Stojíme uprostřed postní doby. Do těchto čtyřiceti dnů před Velikonoci spadala v církvi od 4. století příprava katechumenů ke křtu. A také vstupovali do vážného pokání veřejně provinilí hříšníci, kteří potom na Velký pátek byli znovu přijímáni ke stolu Páně. Teprve pozdější vývoj poznamenal dobu půstu poněkud jednostranným soustředěním na Ježíšovo utrpení, jeho golgotskou cestu a prolitou krev. To pak dalo vznik tradici citového, někdy až soucitného rozjímání o Ježíšově smrti, jakoby bez souvislosti s vítězstvím ve vzkříšení.