Příspěvky

I: Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.
II: Za zpupností přichází hanba, kdežto s umírněnými je moudrost.
III: Přímé vede bezúhonnost, kdežto věrolomné zahubí pokřivenost.
IV: V den prchlivosti neprospěje majetek, kdežto spravedlnost vysvobodí od smrti.
V: Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou svévolí padne.
VI: Spravedlnost přímé vysvobodí, kdežto věrolomní se lapí do svých choutek.
VII: Když zemře člověk svévolný, naděje přijde vniveč, vniveč přijde očekávání ničemníků.
Spravedlivý bývá zachován, je-li v soužení, kdežto svévolník se dostane na jeho místo.

Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější? Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení. Mt 6,25-34

Majetek bohatého je jeho pevnou tvrzí, chudoba nuzných je jejich zkázou. Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu. Ukazuje stezku k životu, kdo dbá na napomenutí, kdežto kdo si domluv nevšímá, zavádí na scestí. Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák. Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý. Jazyk spravedlivého je výborné stříbro, srdce svévolníků nestojí za nic. Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu. Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší. Př 10, 15-22

“Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.”

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

“Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nepokradeš.
Ex 20,15

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví… Nezcizoložíš Ex 20,14

Marek 4,26-29
Dále řekl:“S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země. AŤ spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu. A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nezabiješ. Ex 20,13

Potom chodil Ježíš po Galileji; nechtěl chodit po Judsku, protože mu tam ukládali o život. Byly blízko židovské svátky stánků, a jeho bratří mu řekli: “Jdi odtud do Judska, aby tvoji učedníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní, chce-li být známý na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu!” Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. Ježíš jim řekl: “Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas. Vás nemůže svět nenávidět, mne však nenávidí, protože ho usvědčuji z jeho zlých skutků. Vy na svátky jděte, ale já na tyto svátky ještě nejdu, protože můj čas se dosud nenaplnil.” To jim řekl a zůstal v Galileji. Když jeho bratři odešli na svátky, tu šel také on – ale nepozorovaně, aby se o tom nevědělo. Lidé ho o svátcích hledali a říkali: “Kde je?” Bylo o něm mezi lidmi mnoho dohadů. Jedni říkali: “Je dobrý.” Jiní říkali: “Není, vždyť svádí lid.” Nikdo však o něm ze strachu nemluvil veřejně. V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: “Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, `proud živé vody poplyne z jeho nitra´, jak praví Písmo.” To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. Dosud totiž Duch svatý nebyl dán, neboť Ježíš ještě nebyl oslaven. Jan 7,2 – 13 + 37 – 39