Kázání

Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. L 2,10-11
V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. J 1,4-5

Milí přátelé, bratři a sestry,
jsou vánoce – oslavujeme Boží příchod do našeho světa v podobě betlémského dítěte.
V celém „západním“ světě jakoby vyvrcholila dnešního večera horečka vánočních příprav. Tma jakoby definitivně ztratila svou moc; vždyť vše je tak osvětleno a nasvíceno, že není možno zabloudit.

Opravdu ale každé světlo přemáhá tmu? Nejsou taky světla, která oslňují a oslepují tak, že nakonec nevíme kudy kam? Takže se pak vydáme zrovna opačným směrem, než odkud se ozývá pláč betlémského dítěte.Jako když jedete v noci autem, dálkovými světly oslepíte zajíce a on v překotné snaze rychle najít správný směr je schopen vběhnout přímo pod kola. Je tak oslněn přemírou světla, tak dezorientován, že najednou neví, kudy vede správná cesta k záchraně.
A když se z Krista, našeho Spasitele, stane panenka v jesličkách – cosi na hraní? Nebo z Ježíška reklamní trik? To pak zaslechneme Kristovo: „Nestojím o vaše oslavování! Následujte mě, služte chudým a potřebným!“
Snad by v tomto čase světelné inflace trochu tmy neškodilo. Trochu tmy a klidu, nechat auto doma, vydat se na cestu do kostela pěšky, okusit trochu svatého nomádství… aby se duše uklidnila a myšlenky se mohly rozběhnout… Jak v záplavě světelného smogu neuvidíme hvězdy na obloze, tak v záplavě konzumního humbuku bychom mohli přehlédnout tu velikou, největší událost, o níž svědčí novozákonní svědci, klíčovou událost našeho života i celého světa – narození Ježíše, Boží inodus do našeho světa.
Cože je to ten inodus? Výraz označující Boží vejití do našeho světa. (Našla jsem ho v Hebrejském člověkosloví Milana Balabána str. 36.) Inodus koresponduje se slovem exodus. Exodus je klíčová událost Starého zákona, je to vyjití na cestu jinam. Jde o cestu ven z prostředí a okolností, které berou svobodu, spoutávají, drží na místě, dokonce táhnou zpět. Ven z Egypta! Hebrejské kmeny vycházejí z Egypta, opouštějí zotročující status quo, pouštějí se pouští a směřují k „zemi zaslíbené“, kterou ještě neznají, ale o níž jim Pravda šeptá, že je pro ně vhodná k pobytu.
Teď už bude lehké přijít na to, co je inodus. Boží vstup do světa, Boží narození v podobě betlémského dítěte, Boží inkarnace, Boží zjevení. Jako exodus nebyl hladký, bezproblémový odchod, ani inodus není hladký, bezproblémový příchod. Bůh v Ježíši Kristu se do našeho světa vlamuje, dobývá se ke každému z nás zvlášť, neúnavně se snaží vstoupit. A Pravda zase šeptá slova ujišťění o spolehlivosti pozvání k následování: „Neboj se, otevři své srdce… přichází to nejlepší, co tě může v životě potkat.“
Ale proč inodus, a ne třeba Boží zjevení v Ježíši Kristu? Protože inodus jako neběžný termín nezavádí myšlenky k nadpřirozeným jevům, extatickému vytržení a mystickému zření, které zakrývají zvěst o tom, že se Bůh člověku ukazuje, dává se poznat, dává se vidět, něco mu odhaluje, setkává se s člověkem, na člověka promlouvá – aby uslyšel a poslechl. Bůh přichází v Kristu k člověku všelijak oslepenému, oslněnému a zmatenému. Chce přebývat v jeho blízkosti, v jeho středu. Je to div Boží lásky, který může znamenat naprostý zlom v lidském životě. Div, který otevírá nové možnosti a nutnosti. Možnost skutečného života, který není koloběhem marnosti, nýbrž je prosvícen světlem, jež obstojí tvář v tvář každé temnotě.

Pane Ježíši, prosíme tě, přijď dnes večer i k nám, buď s námi v naší radosti i v našem smutku, vlej do našeho srdce novou naději i novou sílu k co nejvěrnějšímu následování.
Otče náš…

Píseň: „Jak vítati mám tebe“ (Evangelický zpěvník č. 272)

Štědrovečení pobožnost si můžete stáhnout ve formátu PDF zde (42 KB).