16. Co bude po smrti?
I když dnes tato otázka lidi příliš netrápí, byly doby a kultury, pro které byla otázka posmrtného života tématem číslo jedna. Pozemský život byl chápán jako pouhá příprava na život věčný a všechno tomu bylo podřízeno. Klasickým případem takové kultury je starověký Egypt. Je pozoruhodné, že biblická víra se o posmrtný život téměř nezajímá. Ve Starém zákoně je veškerá pozornost zaměřena na tento pozemský život. Bůh svou pomoc neodkládá do věčnosti. Jedná a vysvobozuje svůj lid v reálném čase. Ve Starém zákoně se vše řeší v rámci tohoto světa a času. To, co Bůh slíbí Abrahamovi, začne se naplňovat již v jeho životě a bude pokračovat v životě jeho potomků. Pořád však zůstáváme v rámci reálného času a prostoru.
Pokračovat ve čtení17. Katolík nebo evangelík?
Většina lidí v Čechách a na Moravě zná církev a křesťanství především v podobě katolické církve. Mnozí se s evangelíky ani nesetkali, neboť dnes tvoří pouhé jedno až dvě procenta české populace. Kdysi však byla naše země převážně evangelická. Po Bílé Hoře se však museli evangelíci buď vystěhovat nebo přijmout katolickou víru své panovníka. Poddaní přitom neměli na vybranou a museli přijmout katolickou víru. Přesto mnozí dál tajně a pod hrozbou přísných trestů vychovávali své děti ve víře svých otců. Evangelické církve byly opět povoleny teprve vydáním tolerančního patentu v roce 1781, ale ještě dlouho potom to byly církve pouze trpěné a potlačované. Například děti ze smíšeného manželství byly ze zákona považovány za katolíky, pouze syn evangelického otce se směl stát evangelíkem. Evangelické modlitebny nesměly mít věže, zvony ani klenutá okna atd. Teprve po roce 1861 se staly evangelíci plnoprávnými občany, ale již nikdy u nás nezískala evangelická církev takový vliv na veřejné dění, jaké měla v 15. a 16. století.
Pokračovat ve čtení18. Co nabízí život ve sboru?
Pro evangelickou církev je charakteristické, jakou šíři názorů a pohledů připouští. Je to dáno především tím, že se opírá o bibli, která je sama dialogem mezi různými pohledy a důrazy. Evangelická církev se současně hlásí ke čtyřem reformačním vyznání, která mají sice mnoho společného, ale přinášejí i odlišné důrazy a pohledy. To vše se v rámci evangelické církve dobře snáší a doplňuje. Některé sbory mají více ráz reformované zbožnosti, jiné luterské. Mnoho prvků jsme přejali z pietismu. Setkáme se tu s prvky liberalismu a racionalismu. Někde nechybějí projevy letniční zbožnosti. Pokud některý z těchto vlivů není příliš silný a konfrontační, je přijímán jako obohacení a příležitost k dialogu a spolupráci.
Pokračovat ve čtení19. V čem můžeme být jiní?
Ke konci našeho přemýšlení si položme jednoduchou otázku. V čem se liší život lidí věřících a nevěřících, pokud nemyslíme na vyloženě náboženské projevy jako je modlitba a návštěva kostela? Jak vypadá každodenní život věřícího člověka? Už dříve jsme řekli, že křesťané nejsou o nic lepší a statečnější než ostatní lidé. Rozdíl je pouze v tom, že věřící lidé vědí, kde hledat sílu a pomoc, o kterou se mohou opřít. Čím je však každodenní křesťanský život odlišný?
Pokračovat ve čtení20. Kdy udělat první krok?
Každý z nás je jiný a žije svůj vlastní životní příběh. Proto neexistuje jediná cesta k víře a k Bohu. S Boží přítomností se každý z nás potká za jiných okolností. Někdo na vrcholu svých sil, jiný během těžké krize. Někdo prožije setkání s Bohem v nočním tichu a samotě, jiný uprostřed věřícího společenství. Někdo po dlouhém hledání, jiný zcela nečekaně a neplánovaně.
Pokračovat ve čteníO čem zpíváme – Buď Pánu čest a pějte píseň chvály
Chtěla bych se zamyslet nad tím, z kolika zpěvníků jsem za svého, poměrně dlouhého života, zpívala. Nejprve to byl zpěvník zvaný Harfa, ze kterého se zpívalo v mém rodném sboru, původně luterském. Byl to zpěvník bytelný, na dost tuhém papíře, se zlatou ořízkou. Měl dvě části – notovanou a nenotovanou. Byl vydán Evangelickou maticí pro luterské sbory v r. 1915. Z té doby mně utkvěla píseň Jak pěkně svítí denice.
Pokračovat ve čteníStručné dějiny brněnského sboru českobratrské církve evangelické v Brně
Ve 2. polovině 19. století se začaly objevovat první spory mezi německými a českými členy sboru. Všichni reformovaní evangelíci z Brna, Češi i Němci, patřili k reformovanému sboru v Nosislavi, který byl Brnu nejblíže. Od r. 1874 se brněnský německý sbor přestal nazývat „luterský“ a začal užívat názvu „unionovaný“, aby se k němu mohli hlásit i reformovaní, kteří byli převážně české národnosti. Péče o ně však nebyla dostatečná. Česky se v Brně pravidelně nekázalo, Večeře Páně se česky vysluhovala jen jednou nebo dvakrát do roka. Proto po jednáních s vrchní církevní radou ve Vídni došlo v Brně roku 1878 k založení české reformované kazatelské stanice sboru v Nosislavi a poté v roce 1883 byl pro Brno povolen cestující kazatel, kterým se stal Václav Pokorný.
Čeští reformovaní v Brně byli většinou chudí lidé – tovaryši, dělníci a služebné. Z původních osmdesáti členů vzrostla v roce 1884 kazatelská stanice na 213 a o deset let později na 648 členů. V roce 1894 byla zahájena na Špilberské ulici (dnešní Pellicova) stavba kostela, který byl 23.5.1895 slavnostně otevřen. Výnosem vrchní církevní rady z 26.1.1906 byla kazatelská stanice v Brně prohlášena samostatným sborem reformované církve, jehož prvním farářem byl zvolen Václav Pokorný.
Po sloučení luterské a reformované církve v Českobratrskou církev evangelickou (18.12.1918) nadále rostl počet členů sboru (v roce 1923 – 3301), a tak byl roku 1924 vybudován Blahoslavův dům v dnešní Lidické ulici, kam byla přenesena převážná část sborové práce. Vedle Blahoslavova domu vznikaly i další bohoslužebné místnosti. Nové modlitebny byly postaveny v Silůvkách a v kazatelské stanici v Židenicích , pro potřeby sboru byl upraven dům v Husovicích. Brněnskému sboru připadl i kostelík a kazatelská stanice v nedalekém Rychmanově (dnes Újezd u Brna). Počtem členů sboru 4257 se koncem 20. let brněnský sbor stal největším sborem českobratrské církve evangelické na Moravě .
Po 2. světové válce nabyla na naléhavosti potřeba rozdělení sboru pro snazší práci s menším počtem členů. Rozdělení bylo provedeno s účinností od 1.11.1951 a to na dva sbory : I. Betlémský s chrámy na Pellicově ulici a na Komenského náměstí (po válce byly Červený kostel a fara na Opletalově ulici přiděleny z bývalého majetku německého evangelického sboru českobratrské církvi evangelické), jehož farářem byl zvolen Jan Pokorný a II. sbor Jana Blahoslava s kanceláří a s chrámem v Blahoslavově domě s farářem Janem Přemyslem Šebestou. Do správy I. sboru patřily filiální sbory v Rychmanově a v Silůvkách a kazatelské stanice v Modřicích a v Rosicích. II. sbor měl kazatelské stanice v Kuřimi a v Tišnově.
Od brněnského sboru se časem oddělily samostatné farní sbory v Brně – Židenicích, v Brně – Husovicích a v Silůvkách.
Sbor Brno I dnes zahrnuje oblast Brna a jeho okolí: vnitřní město, jihozápadní část až k ulici Veveří, Mlýnskou, Staré Brno, Bohunice, Kohoutovice, Lískovec, Žabovřesky, Jundrov, Komín, Komárov, Dolní a Horní Heršpice, Přízřenice, Tuřany, Brněnské Ivanovice, Bystrc, Holásky a Kníničky. Z okresu Brno- venkov jsou to obce: Bosonohy, Dvorská, Holasice, Hvozdec, Chrlice, Kobylnice, Loučka, Modřice, Moravany, Nebovidy, Omice, Ostonovice, Otmarov, Popovice, Popůvky, Práce, Rajhrad, Rajhradice, Rebešovice, Sokolnice, Telnice, Troubsko., Třebomyslice, Újezd u Brna, Žatčany, Žebětín, Želešice. Z okresu Vyškov: Hostěrádky, Rešov, Hrušky, Otnice a Šaratice.
Sbor má k 1.1.2000: 1245 členů.
Kazateli sboru jsou Mgr. Jiří Gruber a Mgr. Olga Tydlitátová, kurátorem je Václav Matoulek.
O čem zpíváme – (na okraj písně č. 314)
Stojíme uprostřed postní doby. Do těchto čtyřiceti dnů před Velikonoci spadala v církvi od 4. století příprava katechumenů ke křtu. A také vstupovali do vážného pokání veřejně provinilí hříšníci, kteří potom na Velký pátek byli znovu přijímáni ke stolu Páně. Teprve pozdější vývoj poznamenal dobu půstu poněkud jednostranným soustředěním na Ježíšovo utrpení, jeho golgotskou cestu a prolitou krev. To pak dalo vznik tradici citového, někdy až soucitného rozjímání o Ježíšově smrti, jakoby bez souvislosti s vítězstvím ve vzkříšení.
Pokračovat ve čtení