Kázání v kategorii Žalmy

¹Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného. ²Říkám o Hospodinu: „Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám.“ ³Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. ⁴Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. ⁵Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, ⁶moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne. ⁷Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového . ⁸Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky. ⁹Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, ¹⁰nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. ¹¹On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách. ¹²Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil; ¹³po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka. ¹⁴Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno. ¹⁵Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou, ¹⁶dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.

⁷V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš.

¹Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm. ²Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu! ³V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá. ⁴Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý. ⁵Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova. ⁶Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta. ⁷V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá: ⁸Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví? ⁹Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních? ¹⁰Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování? ¹¹Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího. ¹²Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku. ¹³Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích. ¹⁴Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš ? ¹⁵Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat. ¹⁶Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy. ¹⁷Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly. ¹⁸Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy. ¹⁹Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla. ²⁰Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy. ²¹Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.

¹Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku. ²Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy, ³hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost ⁴při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citeru. ⁵Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou: ⁶Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké! ⁷Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí. ⁸Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni. ⁹Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený. ¹⁰Ano, tvoji nepřátelé, Hospodine, ano, tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni. ¹¹Můj roh jsi však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil. ¹²Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících. ¹³Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. ¹⁴Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ¹⁵ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, ¹⁶aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!

¹Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,
²nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
⁴Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.