Kázání z 2026
Nastane chvíle kdy Bůh řekne: Vyjdi z archy
15I promluvil Bůh k Noemu:
16„Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
17Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“
18Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
19Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
20Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
21I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
22Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“
Bůh však pamatoval na Noeho
1Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.
2Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.
3Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,
4takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.
5A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.
6Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,
7a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.
8Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily.
9Holubice však nenalezla místečka , kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.
10Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.
11A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.
12Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.
13Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.
14Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.
Sůl i světlo mají jednu společnou vlastnost
13Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
14Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
15A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.
16Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Vejdi ty a celý tvůj dům do archy
1I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.
2Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.
3Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi,
4neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil.“
5Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.
6Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.
7Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy.
8Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi,
9vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.
10Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.
11V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.
12Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
13Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,
14oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.
15Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.
16Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.
17Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.
18Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.
19Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.
20Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.
21A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.
22Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.
23Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
24Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.
Noe chodil s Bohem
9Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
10A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
11Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.
12Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
13I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
14Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.
15A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.
16Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro .
17Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.
18S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.
19A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.
20Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě.
21Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“
22Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.
Ale Noe našel u Hospodina milost
5I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
6Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
7Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“
8Ale Noe našel u Hospodina milost.
Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno
1Andělu církve v Efezu piš: Toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, který se prochází mezi sedmi zlatými svícny:
2„Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.
3Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě.
4Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.
5Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš.
6To však máš k dobru, že nenávidíš skutky nikolaitů stejně jako já.
7Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“
Apoštol Pavel v Římě
21Oni mu odpověděli: „My jsme nedostali z Judska žádný dopis, ani nikdo z bratří nepřinesl o tobě žádnou zprávu, ani o tobě nikdo nemluvil nic špatného.
22Ale rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť je nám známo, že všude jsou proti této sektě.“
23Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků.
24Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit.
25Když odcházeli, rozděleni mezi sebou, řekl jim Pavel jen toto: „Duch svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše:
26‚Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
27Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘“
28„Vězte,“ dodal Pavel, „že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou.“
29Když to Pavel řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli.
30Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli,
31zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.
Svěř celý život Pánu
1Davidův. Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle.
2Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou.
3Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.
4Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše , oč požádá tvé srdce.
5Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.
6Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.
7Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.
8Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého,
9neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi.
10Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.
11 Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj.
Kristus vstal pro naše ospravedlnění
9Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.
10Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.
11Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“
12On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.
13Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
…
18Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“
19Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.
20A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu.
21Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“
22Ježíš se obrátil a spatřiv ji řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva.
23Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup,