ČCE SBOR BRNO I
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně I Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Brně I
  • AKTUÁLNĚ
    • AKTUALITY ZE SBORU
    • BOHOSLUŽBY
    • ZPRÁVY ZE SBORU
    • SBOROVÝ KALENDÁŘ
    • HUDEBNÍ NEŠPORY
    • NOC KOSTELŮ
    • KONCERTY A VÝSTAVY
  • KÁZÁNÍ
  • SBOR
    • KDO JSME
    • NAŠE KOSTELY
    • LIDÉ VE SBORU
    • TÝDEN VE SBORU
    • ČASOPIS SETKÁVÁNÍ
    • HISTORIE SBORU
    • SBOROVÁ KRONIKA
  • NABÍZÍME
    • SVATBA
    • KŘEST
    • POHŘEB
  • CESTY K VÍŘE
    • KURZ ALFA
    • POZVÁNÍ NA CESTU
    • ČTEME BIBLI
    • ABECEDA VÍRY
  • ODKAZY
    • STŘEDISKO BLAŽKOV
    • DIAKONIE
    • EVANGELICKÉ ŠKOLY
      • VOŠ SOCIÁLNĚ PRÁVNÍ EA
      • STŘEDNÍ ZDRAVOTNICKÁ ŠKOLA EA
      • CÍRKEVNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA FILIPKA
      • CÍRKEVNÍ ZŠ A MŠ SUDICE
    • SENIORÁT
    • ÚSTŘEDÍ ČCE
    • SKAUTI
  • KONTAKT

    Informace o sboru

    Farní sbor Českobratrské církve evangelické (ČCE) v Brně I

    Bohoslužby se konají každou neděli v 8:30 v Betlémském kostele a v 10:00 v Červeném kostele. Přes prázdniny se konají jen jedny bohoslužby v 9:00 v Červeném kostele.

    K pravidelným i mimořádným sborovým akcím v průběhu celého týdne se scházíme ve sborových místnostech fary na Opletalově ul. č. 6 v Brně.
    Budova sboru se nachází v centru Brna, naproti budově Ústavního soudu, 200m od Červeného kostela, který je známou dominantou Brna. Zastávka tramvaje „Česká“ je hned u budovy, staví zde tramvaje číslo: 3, 4, 5, 6, 9 a 12. Některé bohoslužby jsou v Betlémském kostele na Pellicově ulici na Starém Brně, v krásném prostředí pod Špilberkem.

    Potřebujete-li pomoc nebo radu, volejte 542211453, přijďte osobně na faru na Opletalově ul. č. 6 nebo využijte e-mail:

    Úřední hodiny
    V kanceláři na faře jsme od úterý do čtvrtka v době 10-12 a 14-17, ve středu do 18. Po domluvě klidně i jindy.

    Bankovní spojení
    Číslo našeho účtu: 2302755010 / 2010, Fio banka

    Členové i nečlenové sboru, kteří by chtěli uhradit svůj příspěvek (salár) nebo dar převodem z účtu, tak mohou učinit jednorázovým nebo trvalým příkazem, případně pomocí QR kódů. Do poznámky pro příjemce prosím napište účel příspěvku, např. Salár, Dar sboru, Jeronýmova jednota apod., případně, pokud to není zřejmé z názvu účtu, i Vaše jméno. Jako variabilní číslo můžete uvést své rodné číslo, abychom vám mohli na konci roku vystavit potvrzení o výši darů pro Vaše daňové přiznání. Za všechny vaše dary a příspěvky děkujeme.

    Kontaktní informace

    Farní sbor ČCE v Brně I
    IČO: 49467964
    DIČ: CZ49467964

    Opletalova 6
    602 00 Brno

    +420 542211453

    https://cervenykostel.cz


    Pastorační pracovník:
    Kuba Marek, tel.: +420 542 211 453

    Faráři sboru:
    Ondřej Macek, tel: +420 739 244 754
    Iva Květonová, tel: +420 734 857 003


    Poznámka: Potřebujete-li informace o koncertech v kostele, obracejte se přímo na pořadatele daného koncertu. Faráři tyto informace nemají. Děkujeme za pochopení.


  • LIVE

Kázání

ČCE sbor Brno IKázání2016Následovat Krista je náročné, ale není to nemožné
Následovat Krista je náročné, ale není to nemožné

Následovat Krista je náročné, ale není to nemožné

8. 5. 2016 Jiří Gruber2016Lukáš

Šly s ním veliké zástupy; Ježíš se k nim obrátil a řekl: “Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem.Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?Jinak – až položí základ a nebude moci dokončit – vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.`To je ten člověk´, řeknou, `který začal stavět, ale nemohl dokončit.Nebo má-li nějaký král táhnout do boje, aby se střetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradě, zda se může s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci?Nemůže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještě daleko, a žádá o podmínky míru.Tak ani žádný z vás, kdo se nerozloučí se vším, co má, nemůže být mým učedníkem.

Lk 14,25-33
  • Zvukový záznam
http://70bo.net/bohosluzby/media/Bohoslu%C5%BEby%202016/2016_05_08_10_00_CK.mp3

Milé sestry a milí bratři!

V Kralickém a doslovném překladu první věty dnešního textu čteme: Jde-li kdo ke mně, a nemá v nenávisti otce svého i mateře, ženy i dětí, bratří i sester, ano i té duše své, nemůže být mým učedníkem.

Jak se s takovými radikálními slovy vypořádat? Škrtnout je? Přeskočit? Nebo nějak šikovně oslabit? Myslím, že ani jednoho není třeba a přesto je můžeme vzít vážně. Ježíšova slova jsou náročná, ale nejsou nesmyslná. Není třeba kvůli nim opustit rodinu, přestat chodit do práce nebo se vzdát všeho majetku. Znamená to však mít jinak nastavené pořadí hodnot.

Když se v bibli mluví o tom, že někoho máme milovat a jiného nenávidět, nejde o záležitost citovou. Jde o naše svobodné rozhodnutí, komu dáme v dané situaci přednost. Milovat svého bližního znamená, že mu pomůžeme, i když máme zrovna jiné plány a povinnosti. Nenávidět rodiče neznamená, že jim budeme ubližovat, ale že v určitou chvíli a situaci dáme přednost jiným lidem a závazkům. Podobný závazek tehdy platil pro kněze, kteří nesměli při rozhodování upřednostňovat svou rodinu (Dt 33,9).

Jde o to, že náš život je neustálé rozhodování mezi mnoha úkoly a povinnostmi, které jsou často podobně důležité, ale nelze jim vyhovět současně. Když zůstaneme v práci až do večera, nepomůžeme dětem s učením. Když se budeme intenzivně věnovat sportu, nebudeme mít čas chodit pravidelně do kostela. Co je však důležitější? Rodina, zaměstnání, zdraví, sport, církev? Někdy je člověk doslova na roztrhání. Však Ježíš říká: Nelze sloužit dvěma pánům – neboť jednoho budete nenávidět a druhého milovat – což znamená, že budeme neustále váhat a trápit se, čemu dát přednost.

Máme rodinu, máme práci, máme víru. Jak ale bezpečně poznáme, co a kdy má prioritu? Co konkrétně znamená dát Ježíši Kristu přednost před svými rodiči, manželkou, dětmi, sourozenci nebo dokonce sám před sebou.

Rodiče byli tehdy autorita a vedli rodinné hospodářství, manželku a děti měl člověk na starost, aby je uživil, bratřím a sestrám měl pomoci v nouzi a sám o sebe také musel dbát, aby byl zdravý, silný a rozumný. Skoro by se chtělo říci, že na něco dalšího už tehdy člověk neměl sílu ani čas. A stejně tomu bývá i dnes? Zaměstnání, rodina, přátelé, péče o vlastní zdraví – to vše nás často vyčerpá a zaměstná natolik, že už na nic jiného fakticky nemáme čas ani energii. Jak se do toho všeho má vejít ještě Ježíš?

Když čteme evangelia, vidíme, že Ježíšova cesta je jedinečná v tom, že překračuje obvyklé normy a zvyklosti. Ježíš se zastaví u žebráka, kterého druzí odhánějí. Jde na večeři k celníku Zacheovi, kterého nikdo neměl rád. Požehná malým dětem, s kterými by se žádný tehdejší učitel nezdržoval. Dotkne se malomocného, od něhož si každý udržoval odstup. Pomáhá a uzdravuje i v sobotu. Baví se s ženou u studny a nevadí mu, že je Samaritánka. Neodsoudí zjevnou hříšnici. Přitom poctivě dodržuje Desatero a další náboženské předpisy. Nedělá si, co chce, dělá však víc, než musí.

A to je smysl následování i pro nás. Udělat něco navíc. Nad rámec našich každodenních povinností. Něco, co nemusíme a nač bychom normálně neměli čas, ale pro co se svobodně rozhodneme – na úkor rodiny, zaměstnání i vlastního odpočinku. A rozhodneme se tak, protože nás k tomu inspiroval a povzbudil Ježíš. Neděláme to proto, abychom byli lepší, ale protože vidíme, že je to důležité.

Toto navíc může mít různou podobu. Lékař věnuje svým pacientům více času. Úředník pomůže žadatelům vyplnit formulář. Farář chodí častěji na návštěvy. Učitel si s žáky dovede kamarádsky popovídat. Čerstvý důchodce chodí číst lidem do hospice. Podnikatel se věnuje dobročinnosti. Student jde o prázdninách pečovat do eldéenky. Zaměstnaná matka obstarává jídlo pro bezdomovce. Učitel se stará o opravu kostela. Automechanik doprovází na varhany. Zdravotní sestra učí v nedělní škole. Matka dvou dětí jde pracovat do Diakonie, i když tam má nižší plat.

To všechno bývá velká zátěž a možný zdroj konfliktů s našimi bližními, kteří pro naše rozhodnutí nemusí mít pochopení. Často je to na jejich úkor! Místo, aby chlap doma vymaloval kuchyň, chystá letní tábor pro děti. Místo, aby ženská doma napekla a navařila, chodí kdesi po schůzích.

Ani Ježíš to neměl ve své rodině jednoduché a byl na něj vyvíjen nátlak, aby se vrátil domů a postaral se jako nejstarší syn o rodinu. Ježíš však své rodině trpělivě vysvětluje, proč dává přednost cizím před vlastními. A oni to přijmou, i když příliš nechápou. I nás takové vysvětlování čeká. Není snadné říci rodičům, že nejsou jediní, koho máme na starost. Není snadné říci manželce, že nám záleží i na jiných lidech než je ona. Není snadné říci kamarádům, že s nimi dnes nepůjdeme do sauny. Není snadné se zvednout a jít řešit cizí problémy, když se právě chystáme do postele.

Ale křesťan to tak má nastavené. Když vidí, že je třeba něco udělat a nikdo se k tomu nemá, když někdo trpí nouzi a není to podvodník, když mu vnitřní hlas říká, aby se někam vrátil a něco udělal, dá všechny povinnosti stranou, protože ví, že by to Pán Ježíš udělal také.

Být křesťanem je však ještě náročnější. Ježíš hned vzápětí říká:

Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. 

Není snadné odvodit, co zde měl Ježíš na mysli. Kříž tehdy ještě nebyl žádný symbol křesťanské víry, ale popravčí nástroj. Mohlo to tedy znamenat, že má být člověk připraven pro víru v krajním případě položit život. Ale zde se mluví o nesení kříže. Nejde o to zemřít, ale přijmout a statečně snášet, co si člověk sám nevybral, co mu bylo vnuceno, s čím nemůže nic dělat, co ho postihlo, zasáhlo, srazilo – jinými slovy – co mu život naložil na chrbát. Když Ježíš později přijímá skutečný kříž a utrpení, nejásá u toho. Brání se. Prosí, aby byl tohoto údělu zbaven. Ale poslušně ho nese. Podobně i apoštol Pavel třikrát prosí, aby ho Pán Bůh zbavil ostnu v těle, ale pak se smíří s tím, že bude žít a sloužit Bohu i s tímto omezením a bolestí.

Jsou mnohá trápení a omezení, s kterými fakticky vzato nemůžeme nic dělat. A přece si můžeme vybrat. Můžeme zahořknout, stále si jen stěžovat, všem závidět, nebo se dokonce mstít na nevinných. Nebo to statečně a pokorně snášet a dát tomu jiný smysl. Tak jako Ježíš nesl kříž za nás za všechny, i my ho v jistém smyslu neseme za druhé. Statisticky vzato, když my jsme nemocní, někdo jiný může být zdravý. Když mi něco těžkého zvládneme, podobně postižené to může povzbudit a posílit. Proto si křesťan zbytečně nestěžuje. A když je mu smutno, odevzdá to svému Pánu, o kterém ví, že si užil bolesti a posměchu víc než kdo jiný.

Náš dnešní text je zakončen dvěma příběhy, které na první čtení vypadají, že chtějí všechny zájemce o víru odradit. První uvádí stavitele, který si špatně rozvrhl své možnosti. Místo věže postavil jen základy a pak mu došly peníze. Lépe by udělal, kdyby nic nedělal. Takto se jen zesměšnil. V druhém případě jde o krále, který vytáhne do boje a teprve na bojišti zjistí, že má málo vojáků a rychle troubí k ústupu. Oba ty příběhy vyznívají na první poslech v tom smyslu, že když nemáš dost sil a prostředků, je lepší ani nezačínat. Platí to tak i s vírou? Znám řadu lidí, kteří vědí, že křesťanská víra vyžaduje mnohá sebezapření a proto rovnou říkají. To není nic pro mne. Než abych věřil polovičatě, raději nevěřím vůbec. Uvažují jako kuřáci, kteří tvrdí, že nemají sílu přestat, jako tlouštíci, kteří se vymlouvají, že nikdy nezhubnou, jako záletníci, kteří si nikdy nedají pokoj. Jsou lidé, kteří Ježíšovu cestu předem vzdávají, protože vědí, jak je náročná a nechtějí být druhým pro smích. Je trapné dělat ze sebe věřícího a pak selhat v nějaké banální věci.

Ale ta podobenství nechtějí nikoho odradit. První stavitel podcenil náklady a chyběly mu peníze na dokončení. To však neznamená, že to má vzdát. Ta věž se dá postavit! Je však třeba lépe se na to připravit. Víc šetřit, spočítat si lépe materiál, najít levnější firmu.

Následovat Ježíše Krista je náročné, ale je to možné! Je však třeba tomu věnovat více sil. Ponořit se do četby Bible. Modlit se. Setkávat se s věřícími. Všechno, co v církvi lidem nabízíme: bohoslužby, biblické hodiny, modlitební chvíle, různé pobyty a kurzy, slouží k tomu, aby byl člověk připraven na to, až přijde chvíle, kdy bude třeba odložit běžné povinnosti a dát přednost evangeliu. Aby člověk dokázal odpustit, musí se na to v modlitbě připravit. Aby dokázal nezištně pomoci, je dobré si každý den připomínat, jak Bůh pomáhá nám. Být křesťanem je náročné, ale je to možné a krásné.

Druhý příběh je podobný. Král vytáhne do boje, aniž by pořádně věděl, jak silný je jeho nepřítel. Ale kdo už jednou zatroubí od útoku, špatně se mu pak žádá o podmínky míru, když zjistí, že bitva je prohraná. Kdo chce žít jako křesťan, musí si předem přiznat své slabosti. Křesťan musí vážně počítat se svým hříchem, pýchou, pokrytectvím a nedělat se lepší než je. Mnoho křesťanu opustilo víru, když zjistili, že nejsou schopni dodržet své sliby a selhávají v nejzákladnějších věcech. Hází pak flintu do žita a považují se za nehodné, nevhodné a nespolehlivé. Ježíš přitom volá právě takové hříšníky. Ty, kteří poznali, že na to nemají, a proto prosí Boha o pomoc a odpuštění. Křesťan není a nikdy nebude dokonalý. Ale právě proto, že ví, že je chybující, dokáže nakonec víc, než ten, kdo si žádnou chybu nepřizná. Místo, aby se chlubil, zapřísahal a předváděl, odevzdá své chabé síly Bohu a dá se vézt. Ježíš nechce nikoho odradit. Připravuje nás však na cestu, která bude náročná. Komu záleží na tom, aby svůj život spojil s Ježíšem, toho to neodradí. Být Ježíšovým člověkem, není nemožné ani nedosažitelné. Je to způsob života a směřování, který nám za tu námahu stojí a přináší dobré ovoce.

Pane, děkujeme Ti, že s námi mluvíš na rovinu. Jít tvou cestu není snadné ani samozřejmé. A přece je to s tvou pomocí možné a krásné. Díky, že nás po té cestě vedeš a přitahuješ nás k sobě svou láskou a milostí.

Vstup: Mt 6,24
Čtení: Mk 10,17-31
Poslání: Mk 3,31
Písně: 470, 473, 475, 684
Odkaz do Bible: Lk 14,25-33
Bohoslužby:  Ne, 8. 05. 2016

Nejprve kostel a pak nemocnice

Chudí duchem

Hledat

Roky

  • 2025 (6)
  • 2024 (1)
  • 2022 (14)
  • 2021 (14)
  • 2020 (6)
  • 2017 (18)
  • 2016 (7)
  • 2015 (2)

Knihy

  • 1. Královská (1)
  • 1. Tes (5)
  • 2. Korintským (4)
  • 2. Timoteovi (1)
  • Ester (1)
  • Exodus (1)
  • Genesis (15)
  • Jan (3)
  • Jozue (1)
  • Kazatel (1)
  • Lukáš (9)
  • Marek (3)
  • Matouš (14)
  • Římanům (2)
  • Žalmy (6)

Kazatelé

  • Iva Květonová (13)
  • Jana Hofmanová (2)
  • Jiří Gruber (35)
  • Michel Cornuz (1)
  • Olga Tydlitátová (1)
  • Ondřej Macek (14)
  • Petr Loukota (1)
  • Vladimír Svoboda (1)

Bohoslužby a sociální sítě

Bohoslužby se konají každou neděli v 8:30 v Betlémském kostele a v 10:00 v Červeném kostele. Přes prázdniny se konají jen jedny bohoslužby v 9:00 v Červeném kostele.

Sociální sítě

O našem sboru

  • O nás
  • Naše kostely
  • Lidé ve sboru
  • Týden ve sboru
  • Historie sboru
  • Archiv bohoslužeb
  • Kontakt

Další odkazy

  • Kurz Alfa / Beta
  • Středisko Blažkov
  • Koncerty a výstavy
  • GDPR
  • Dotace
  • Výroční zprávy

Kontaktní informace

Farní sbor ČCE v Brně I

Opletalova 6
602 00 Brno

+420 542211453

https://cervenykostel.cz

© 2005 - 2023 Českobratrská církev evangelická, sbor Brno I.
Připomínky ke stránkám pište na