Příspěvky

Nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby, tak abych přesycen neselhal a neřekl: “Kdo je Hospodin?” ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha.

Př 30,7-9

Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek.

Filipským 4:12

Narodí se nám dítě, bude nám dán syn….

Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: “Chceš být zdráv?”

Jan 5, 6

Po dvou dnech odešel Ježíš ze Samaří do Galileje. Sám totiž dosvědčil, že prorok nemá vážnosti ve své vlasti. Když přišel do Galileje, Galilejští jej přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jeruzalémě o svátcích, které tam také slavili. Přišel tedy opět do Kány Galilejské, kde před tím proměnil vodu ve víno. V Kafarnaum byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen. Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, vydal se k němu a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho syna, který už byl blízek smrti. Ježíš mu odpověděl: “Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte.” Královský služebník mu řekl: “Pane, pojď, než mé dítě umře!” Ježíš mu odpověděl: “Vrať se domů, tvůj syn je živ!” Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. Ještě když byl na cestě, šli mu naproti jeho sluhové a oznámili mu: “Tvůj syn žije.” Zeptal se jich, v kterou hodinu se mu začalo dařit lépe. Odpověděli mu: “Včera hodinu po poledni mu přestala horečka.” Tu otec poznal, že to bylo právě v tu chvíli, kdy mu Ježíš řekl: “Tvůj syn je živ.” A tak uvěřil nejen on, ale i všichni v jeho domě. – Toto druhé znamení učinil Ježíš opět v Galileji, kam přišel z Judska.

Jan 4,43-54

Mefíbóšet králi odvětil: “Ať si vezme třeba všechno, jen když se král, můj pán, v pokoji vrátil do svého domu.”

2Sa 19,31

Tu jedna moudrá žena zavolala z obleženého města: “Slyšte, slyšte! Povězte prosím Jóabovi: Přistup sem a já k tobě promluvím.” Když se k ní velitel přiblížil, žena se ho zeptala: “Ty jsi Jóab?” Odpověděl: “Jsem.” Řekla mu: “Vyslechni slova své otrokyně.” Odvětil: “Poslouchám.” A ona pokračovala: “Kdysi se říkávalo: Je nutno doptat se v Abelu a přesně tak to provést. Jsme pokojné a věrné izraelské město. Ale ty usiluješ umořit naše město, matku v Izraeli. Proč chceš pohltit Hospodinovo dědictví?”  

                                                                                              2Sa 20 ,16-19

Izrael se pak rozutekl, každý ke svým stanům. Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dostal do rozepře: “Král nás vysvobodil ze spárů našich nepřátel, zachránil nás ze spárů Pelištejců a nyní uprchl ze země před Abšalómem. Avšak Abšalóm, jehož jsme nad sebou pomazali za krále, zahynul v bitvě. Proč nyní ohledně králova návratu mlčíte?” Král David vzkázal kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: “Promluvte k judským starším: Proč chcete být při návratu krále do jeho domu poslední?” Řeč celého Izraele se totiž donesla ke králi, do jeho domu. “Jste přece moji bratři, má krev a mé tělo. Proč chcete být při králově návratu poslední? Také Amasovi povězte: Což nejsi ty má krev a mé tělo? Ať se mnou Bůh udělá, co chce, nebudeš-li u mne po všechny dny velitelem vojska místo Jóaba.” Tak si naklonil srdce každého judského muže, že byli jako jeden muž. Poslali králi vzkaz: “Vrať se zpět se všemi svými služebníky!” Král se tedy vracel a přišel až k Jordánu. Juda vstoupil do Gilgálu a šel králi vstříc, aby ho převedl přes Jordán.

2 Samuelova 19,9b – 16

Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: “Které přikázání je první ze všech?” Ježíš odpověděl: “První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není.” I řekl mu ten zákoník: “Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary.” Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: “Nejsi daleko od Božího království.” Potom se ho již nikdo otázat neodvážil.

Mk 12,28-34

Chci být, Hospodine, ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici. Povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. V Boží blízkosti je mi dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.

Pravím vám, že každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno. I tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale kdo by řekl slovo proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno v tomto věku ani v budoucím.