Příspěvky

Sbírka pěti žalozpěvů nad zkázou Jeruzaléma, kterou způsobili babylonští roku 587.

Starý Zákon má v hebrejštině několik skupin spisů: Zákon, Přední proroci, Zadní proroci a Spisy
I: Pentateuch – Zákon – nejstarší tradice národa, spisy z různých dob
II: Přední proroci: v babylonském exilu vzniká deuteronomistiské dílo: Joz, Sd, 1-2 Samuelovy, 1-2 Královské
III: Spisy: po exilu vzniká dílo Kronikářské: 1-2 Paralipomenon, Ezdráš a Nehemjáš + knihy moudrosti ( Jb, Př, Kaz, Pís), knihy liturgické (Ž), naučné (Rt, Est).
IV: Proroci: čtyři „velcí“ Iz, Jr, Ez, Da ( tvoří je celkem 180 kapitol) a 12 „ malých“ (celkem 67 kapitol, které tvoří jeden svitek, souhrnně se jim v hebrejské bibli říká Zadní proroci)

Postava proroka:
Ámos žil v první polovině 8. století (800 -750). Veřejně vystoupil asi v roce 760 – dva roky před jakýmsi zemětřesením (1,1 – doloženo např. ve vykopávkách v Chasoru). Vášnivě protestuje proti sociální nespravedlnosti v severním království. Podobně jako na jihu prorok Micheáš. Jeho jméno Ámos znamená Hospodin nese. Je to nejstarší „píšící“ prorok. Jeho kniha má 9 kapitol a asi 2 tisíce slov.
Pocházel z jihu – z vesnice Tekóa kousek od Betléma a Jeruzaléma, ale působil jako prorok v severním Izraeli, odkud ho nakonec vyhnali. Původní povoláním byl pastýřem, příležitostně česač fíků. Ámos není prorok z povolání. Prorokem jej ustanovil Bůh, ale poslal jej za hranice jeho vlasti do severního Izraele.
7,14: “Nebyl jsem prorok ani prorocký žák, zabýval jsem se dobytkem a sykomorami. Hospodin mě vzal od ovcí, Hospodin mi rozkázal: »Jdi a prorokuj Izraeli, mému lidu!«
Amos ovšem není iniciátorem nějaké nové fáze izraelské víry. Jeho vystoupení je zakotveno v tradicích. Opírá se především o knihu Deuteronomium. Volá k poslušnosti ty, kteří začali žít v rozporu s Božím zákonem – smlouvou – především v jeho sociální rovině.

Doba: Izrael je ohrožen asyrskou velmocí, která vyvrátila severní království (722) a ohrozila i Jeruzalém. Juda však nehledá jistotu v Bohu. Proto je povolán prorok Micheáš.
Micheáš působil za judských králů: Jótama, Achaze, a Chizkijáše. Překrýval se s působením proroka Izajáše. Zmínka o soudu nad Samařím (722) napovídá, že začal působit ještě předtím. Oddíl 1,8-16 asi zmiňuje trasu asyrské armády (701), která táhla na Jeruzalém. Působil pak ještě za krále Chizkijáše. Jde tedy o období cca 730 – 690. Díky působení Micheáše a Izajáše král Chizkijáš činil pokání.
Jeho prorocký pohled do budoucnosti se naplnil – 586 je zničen Jeruzalém. V exilu bylo jeho proroctví chápáno jako splněné. Ukazuje však i k obnově Jeruzaléma. Bylo proto čteno a doplňováno ještě po návratu. Kapitoly 6-7 někteří datují do doby exilní (II Iz) nebo poexilní.

Doba:
Po prorocích , kteří působili kolem roku 700 ( Izajáš a Micheáš), nastává období 60-70 let, kdy se zdá, že se Hospodin odmlčel. Je to především doba krále Menašeho (687 -642), což byl věrný vazal Asyřanů (viz.2Kr 21,1-9). Za jeho vlády se rozmohla modloslužba. Podporoval asyrský kult hvězd, v zaslíbené zemi dal stavět pohanské oltáře a jednoho ze svých synů obětoval bohu Molochovi. Proroci i v této době mluvili, ale byli pronásledování a umlčeni. Nedochovalo se žádné přímé svědectví z těch dob. Víme však, že proroci působili:
2Kr 21,12-15: Ale Hospodin mluvil skrze své služebníky proroky: “Protože se judský král Menaše dopouští těchto ohavností, horších, než jakých se dopouštěli před ním Emorejci, že svedl k hříchu svými hnusnými modlami též Judu, toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, já uvedu zlo na Jeruzalém a na Judu. Každému, kdo o tom uslyší, bude znít v obou uších. Nad Jeruzalémem natáhnu měřicí šňůru jako nad Samařím a spustím olovnici jako na dům Achabův. Vydrhnu Jeruzalém, jako se vydrhne mísa, vydrhne se a překlopí. Pozůstatek svého dědictví zavrhnu, vydám je do rukou jeho nepřátel, v lup a plen všem jeho nepřátelům, protože se dopouštějí toho, co je zlé v mých očích, a urážejí mě ode dne, kdy vyšli jejich otcové z Egypta, až dodnes.” Také nevinné krve prolil Menaše velice mnoho, až jí naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému. Navíc tu byl jeho hřích, kterým svedl k hříchu Judu, takže se dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích.