Kázání

Bylo to v zimě roku 1940. Byl jsem zase jednou uvězněn gestapem za slavnostní řeč, kterou jsem měl ve velkém průmyslovém městě. Opět jsem zasmušile seděl ve své ledově studené cele. Kdyby to aspoň byla cela! Ve velkém sklepě policejního presidia zařídili prostě několik místností pro zvláštní případy. Dole to vypadalo strašně. Hotové peklo. Špinavé stěny, zasmušilá tma. Ale především celá atmosféra. Člověk slyšel tu a tam prásknout železné dveře, nadávky dozorců nebo klení ze sousedních cel.

Kazatel 7,1-2

Americký spisovatel arménského původu Willian Saroyan v jedné své knize píše: “Bůh miluje toho, kdo prohrává. Nenávidí toho, kdo vyhrává. A nedá ani zlámanou grešli za toho, kdo nikdy není ani tím ani oním.” A pokračuje: “Proč miluje prohrávajícího? Protože ten člověk ví. Co ví? Ví alespoň to, že prohrál a to z něho dělá kohosi skutečnějšího, opravdovějšího, než by třeba byl jinak.Proč nenávidí vyhrávajícího? Protože vyhrávaní dělá z člověka blázna: vnuká mu pocit, že je ohromný, že mu nic nemůže vyjít špatně, že je jedna ruka s Bohem, což Bůh nemá rád…” Moudrá slova, že.

Kazatel 9,7
Když se řekne kniha Kazatel, vybaví se čtenáři bible slovo marnost – toto slovo tu přece nacházíme tak často! Máme tedy v paměti více méně zafixováno, že se jedná o pesimistický text. V novém ekumenickém překladu čteme slovo „pomíjitelnost“ nebo „šalebnost“, což není o nic lepší. Je však poselství knihy Kazatel opravdu tak neútěšné? Jak se s tím rýmují slova, která jsem četla jako základ kázání? Co vlastně znamená slovo marnost?

Matouš 18,21-35

Všichni víme, že se ve světě rozmáhá zlo. Vidíme to ve zprávách v televizi, čteme o tom v novinách, bohužel se s tím setkáváme osobně.I my to zlé ve světě rozmnožujeme – třeba tím,že jsme na sebe zlí, že se nemáme rádi, že nedovedeme jeden druhému pomoci, že mluvíme o druhých lidech nepěkné věci. Ježíš tohle dobře věděl a proto kladl svým učedníkům na srdce, jak mají druhé bratrsky napomínat, napravovat a odpouštět.

Lukáš 10,38-42

Vynořuje se tu letitý rozpor, který časem narostl do nesmiřitelného dualismu: sedět nebo kmitat, činit nebo meditovat, angažovat se nebo se modlit.Ve společnosti sekularisované pak lze ten protiklad vyjádřit jako slušně žít a neškodit proti chodit do kostela. Obvyklé resumé zní: křesťan je ten, kdo žije počestně.Křesťansky se žije dodržováním desatera, té druhé desky.

Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.Jan 1,12

Toto praví Hospodin: Znovu ji přemluvím, uvedu na poušť a budu jí promlouvat k srdci. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země. Oz 2,16-17

„Bude tomu, jako když člověk, který se chystal na cestu, zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek; jednomu dal pět hřiven, druhému dvě, třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který přijal pět hřiven, ihned se s nimi dal do podnikání a vyzískal jiných pět.

„ Stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi, synu Amítajovu: Vstaň, jdi do Ninive, toho velikého města, a volej proti němu, neboť zlo, které páchají, vystoupilo před mou tvář.” Ale Jonáš vstal, aby uprchl do Taršíše, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy a vyhledal loď, která plula do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi plavil do Taršíše, pryč od Hospodina. I uvrhl Hospodin na moře veliký vítr a na moři se rozpoutala veliká bouře. Lodi hrozilo ztroskotání. Lodníci se báli a úpěli každý ke svému bohu a vrhali do moře předměty, které měli na lodi, aby jí odlehčili. Ale Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul. Přišel k němu velitel lodi a řekl mu: “Co je s tebou, ospalče! Vstaň a volej k svému bohu! Snad si nás tvůj bůh povšimne a nezahyneme.” Zatím se lodníci mezi sebou smluvili: “Pojďte, budeme losovat a poznáme, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí.” Losovali tedy a los padl na Jonáše. Řekli mu: “Pověz nám, kvůli komu nás postihlo toto neštěstí. Čím se zabýváš? Odkud přicházíš? Z které země, z kterého lidu? Odpověděl jim: “Jsem Hebrej a bojím se Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu.” Tu padla na ty muže veliká bázeň a řekli mu: “Cos to udělal?” Dozvěděli se totiž, že prchá od Hospodina, sám jim to pověděl. Zeptali se ho: “Co teď s tebou máme udělat, aby nás moře nechalo napokoji?” Neboť moře se stále více bouřilo. Odpověděl jim: “Vezměte mě a uvrhněte do moře, a moře vás nechá napokoji. Vím, že vás tahle veliká bouře přepadla kvůli mně.” Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale marně. Moře se proti nim bouřilo stále víc. Volali tedy k Hospodinu: “Prosíme, Hospodine, ať nezahyneme pro život tohoto muže, nestíhej nás za nevinnou krev. Ty jsi Hospodin, jak si přeješ, tak činíš.” I vzali Jonáše a uvrhli ho do moře. A moře přestalo běsnit. Na ty muže padla veliká bázeň před Hospodinem. Přinesli Hospodinu oběť a zavázali se sliby.“ Jonáš 1

Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. Mějte se na pozoru, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. Co vám říkám, říkám všem: Bděte!” Marek 13,28-37