Kázání od Ondřej Macek
Hagar
1Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar.
2Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny rady uposlechl.
3Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu.
4I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit.
5Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“
6Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla.
7Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru,
8a otázal se jí: „Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ Odvětila: „Prchám od své paní Sáraje.“
9Hospodinův posel jí řekl: „Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“
10Dále jí řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“
11A dodal: „Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh) , neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel.
12Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“
13I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, „Bůh vševidoucí“, neboť řekla: „Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?“
14Proto se ta studně nazývá ‚Studnicí Živého, který mě vidí‘; je mezi Kádešem a Beredem.
15Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael.
16Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.
Sára
1I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.
2Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!
3Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“
4A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.
5Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.
Učiním mu pomoc jemu rovnou
18I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“
19Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.
20Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
21I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.
22A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
23Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“
24Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
25Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Noe vysadil vinici
18Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův.
19Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila celá země.
20I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici.
21Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu.
22Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím.
23Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili.
24Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn,
25řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“
26Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem!
27Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“
28Po potopě žil Noe tři sta padesát let.
29Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel.
Bůh však pamatoval na Noeho
1Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily.
2Byly ucpány prameny propastné tůně i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe.
3Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat,
4takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu.
5A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.
6Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal,
7a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily.
8Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily.
9Holubice však nenalezla místečka , kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy.
10Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.
11A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily.
12Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.
13Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá.
14Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá.
Noe chodil s Bohem
9Toto je rodopis Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe chodil s Bohem.
10A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta.
11Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.
12Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.
13I řekl Bůh Noemu: „Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.
14Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.
15A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.
16Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro .
17Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne.
18S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů.
19A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou.
20Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě.
21Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm.“
22Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.
Ale Noe našel u Hospodina milost
5I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.
6Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.
7Řekl: „Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil.“
8Ale Noe našel u Hospodina milost.
byl vzkříšen třetího dne podle Písem
1Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte,
2a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo.
3Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem
4a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,
5ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
6Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli.
7Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům.
8Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
Pobouření v Efezu
23V té době došlo k velikému pobouření kvůli tomu učení.
24Nějaký Démétrios, zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům,
25svolal je i ostatní, kteří dělali podobné věci, a řekl jim:
26„Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt, a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma rukama nejsou žádní bohové.
27Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost, nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a začne upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět.“
28Když to uslyšeli, velmi se rozzlobili a začali křičet: „Veliká je efezská Artemis!“
29Pobouření se rozšířilo na celé město. Lidé se hromadně hnali do divadla a vlekli s sebou Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy průvodce na cestách.
30Pavel chtěl jít do shromáždění lidu, ale učedníci mu v tom zabránili.
31Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří mu byli nakloněni, mu vzkázali, aby se tam neodvažoval.
32Každý křičel něco jiného, neboť v shromáždění byl zmatek a většina nevěděla, proč se vůbec sešli.
33Židé postrčili dopředu Alexandra a zástup ho nechal vystoupit. Alexandr zamával rukou a chtěl pronést před lidem obhajobu.
34Když však poznali, že je to Žid, všichni jedním hlasem křičeli asi dvě hodiny: „Veliká je efezská Artemis!“
35Teprve městský tajemník uklidnil zástup a řekl: „Efezané, kterýpak člověk by nevěděl, že město Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a jejího obrazu seslaného z nebe!
36Protože o tom nemůže být pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného.
37Přivedli jste tyto lidi, ale oni se nedopustili ani svatokrádeže, ani netupili naši bohyni.
38Chce-li si Démétrios a řemeslníci na někoho stěžovat, k tomu jsou soudní dny a místodržitelé. Tam ať se soudí.
39A žádáte-li ještě něco jiného, může se to vyřídit v řádném shromáždění.
40Vždyť je nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obžalováni ze vzpoury. Není tu žádný důvod, kterým bychom mohli obhájit toto srocení.“ Po těch slovech rozpustil shromáždění.
… zůstal u nich a pracoval s nimi …
1Potom odešel Pavel z Athén a přišel do Korintu.
2Tam se setkal s jedním Židem, který se jmenoval Akvila a pocházel z Pontu. Nedávno přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie, protože císař Klaudius vydal rozkaz, aby všichni Židé opustili Řím. Pavel se s nimi sblížil,
3zůstal u nich a pracoval s nimi, poněvadž měli stejné řemeslo – dělali stany.
4Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany.
5A když přišli z Makedonie Silas a Timoteus, věnoval se Pavel zcela kázání a dokazoval židům, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš.
6Židé se však proti Pavlovi postavili a rouhali se. Proto setřásl prach ze svého roucha a řekl: „Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům.“
7Odešel ze synagógy a působil v sousedním domě Tita Justa, pohana, který uvěřil v Hospodina.