Kázání od Iva Květonová
Nastane chvíle kdy Bůh řekne: Vyjdi z archy
15I promluvil Bůh k Noemu:
16„Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů.
17Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí.“
18Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.
19Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.
20Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.
21I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.
22Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země.“
Vejdi ty a celý tvůj dům do archy
1I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý.
2Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí.
3Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi,
4neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil.“
5Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.
6Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi.
7Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy.
8Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi,
9vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal.
10Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.
11V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely.
12Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí.
13Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy,
14oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec.
15Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života.
16Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.
17Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země.
18Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod.
19Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy.
20Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory.
21A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk.
22Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.
23Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.
24Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.
Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno
1Andělu církve v Efezu piš: Toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, který se prochází mezi sedmi zlatými svícny:
2„Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři.
3Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě.
4Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.
5Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš.
6To však máš k dobru, že nenávidíš skutky nikolaitů stejně jako já.
7Kdo má uši, slyš, co Duch praví církvím: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života v Božím ráji.“
Apoštol Pavel v Římě
21Oni mu odpověděli: „My jsme nedostali z Judska žádný dopis, ani nikdo z bratří nepřinesl o tobě žádnou zprávu, ani o tobě nikdo nemluvil nic špatného.
22Ale rádi bychom slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť je nám známo, že všude jsou proti této sektě.“
23Určili mu den a přišli k němu ve velkém počtu. Od rána do večera k nim hovořil a vydával svědectví o Božím království. Přesvědčoval je o Ježíšovi důkazy z Mojžíšova zákona i z proroků.
24Jedni se jimi dali přesvědčit, druzí nechtěli uvěřit.
25Když odcházeli, rozděleni mezi sebou, řekl jim Pavel jen toto: „Duch svatý dobře pověděl vašim předkům ústy proroka Izaiáše:
26‚Jdi k tomuto lidu a řekni mu: Budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte.
27Neboť srdce tohoto lidu otupělo, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže očima neuvidí a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím.‘“
28„Vězte,“ dodal Pavel, „že tato Boží spása byla poslána pohanům. A oni ji přijmou.“
29Když to Pavel řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli.
30Pavel zůstal celé dva roky v najatém bytě a přijímal všechny, kdo za ním přišli,
31zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.
Ježíš a Nikodém
1Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady.
2Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“
3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“
4Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“
5Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.
6Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.
7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
8Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
9Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“
10Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš?
11Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte.
12Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských?
13Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.
14Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka,
15aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.
Masky
24 Vezmu vás z pronárodů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší země.
25 Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model.
26 A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového ducha. Odstraním z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
27 Vložím vám do nitra svého ducha; učiním, že se budete řídit mými nařízeními, zachovávat moje řády a jednat podle nich.
28 Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem.
I vy buďte živými kameny
4Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘.
5I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.
6Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘
Já jsem dveře
1„Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.
2Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.
3Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je.
4Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.
5Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“
6Toto přirovnání jim Ježíš řekl; oni však nepochopili, co tím chtěl říci.
7Řekl jim tedy Ježíš znovu: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.
8Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly.
9Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.
10Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.
Eutychos z Troady
1Když ten zmatek ustal, svolal si Pavel učedníky a povzbudil je. Pak se s nimi rozloučil a vydal se na cestu do Makedonie.
2Prošel tamější krajiny, vytrvale povzbuzoval bratry slovem Božím a přišel do Řecka,
3kde strávil tři měsíce. Když se chystal vyplout do Sýrie, zosnovali proti němu Židé úklady, a proto se rozhodl vrátit se přes Makedonii.
4Doprovázel ho Sopatros, Pyrrhův syn z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.
5Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě.
6My jsme po velikonocích vypluli z Filip a přijeli jsme k nim do Troady až za pět dní. Tam jsme zůstali týden.
7První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci.
8Byli jsme shromážděni v horní místnosti, kde bylo mnoho lamp.
9Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně, a protože Pavel mluvil dlouho, přemáhal ho spánek. Usnul a spadl z třetího poschodí, a když ho zvedli, byl mrtvý.
10Pavel sešel dolů, sklonil se nad ním, objal ho a řekl: „Upokojte se, je v něm život.“
11Pak se vrátil nahoru, lámal a jedl chléb, dlouho do rána s nimi rozmlouval a potom odešel.
12Chlapce přivedli živého a to je velice povzbudilo.
Ježíš byl člověk
28Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce splnilo Písmo, řekl: „Žízním.“
29Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům.
30Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.