Kázání z 2025
Ananiáš a Safira
32Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.
33Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.
34Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili,
35skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.
36Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš – to znamená ‚Syn útěchy‘ – levita původem z Kypru,
37měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.
1Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek.
2Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám.
3Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole?
4Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“
5Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň.
6Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili.
7Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo.
8Petr se na ni obrátil: „Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, jen za tolik.“
9Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.“
10A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži.
11A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.
Uzdravení chromého u Krásné brány
1Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě.
2Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli.
3Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu.
4Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: „Pohleď na nás!“
5Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane.
6Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“
7Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby,
8vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha.
9A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha.
10Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo.
11Protože se držel Petra a Jana, všichni se k nim v úžasu sběhli do sloupoví, kterému se říká Šalomounovo.
Poslední rozloučení s Jiřím Gruberem
11Pro spravedlivého je zaseto světlo, radost pro ty, kteří mají přímé srdce.
12Radujte se, spravedliví, z Hospodina, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost!
Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni
41Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.
42Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.
43Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení.
44Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné.
45Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.
46Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.
47Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.
… všichni byli naplněni Duchem svatým …
1Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě.
2Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli.
3A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden;
4všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě,
6a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje?
8Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči:
9Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie,
10Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané,
11židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“
12Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“
13Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“
Doplnění počtu Dvanácti
15V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří – bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí – a řekl:
16„Bratří, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše přivedl stráže,
17ačkoliv patřil do počtu nás Dvanácti a byl vyvolen ke stejné službě.
18Z odměny za svůj zlý čin si koupil pole, ale pak se střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly.
19Všichni obyvatelé Jeruzaléma se o tom dověděli a začali tomu poli říkat ve svém jazyce Hakeldama, to znamená Krvavé pole.
20Neboť je psáno v Knize žalmů: ‚Jeho obydlí ať zpustne, ať není nikoho, kdo by v něm bydlel;‘ a jinde je psáno: ‚Jeho pověření ať převezme jiný.‘
21Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi,
22od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání.“
23Vybrali tedy dva, Josefa, jménem Barsabas, zvaného Justus, a Matěje;
24pak se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil,
25aby převzal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš opustil a odešel tam, kam patří.“
26Potom jim dali losy a los padl na Matěje; tak byl připojen k jedenácti apoštolům.
Dostanete sílu Ducha svatého … a budete mi svědky
1První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku
2až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu;
3jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.
4Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli.
5Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“
6Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“
7Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci;
8ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“
Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.
1Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození.
2Lépe je jít do domu truchlení než vejít do domu hodování, neboť tam je zřejmé , jak každý člověk skončí, a živý si to může vzít k srdci.
Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy
1 Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy,
2 vstupme před jeho tvář s díkůvzdáním, oslavujme ho hlaholem žalmů!
3 Hospodin je velký Bůh, je velký Král nad všemi bohy.
4 On má v svých rukou hlubiny země, temena hor patří jemu.
5 Jeho je moře, on sám je učinil, souš vytvořily jeho ruce.
6 Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil.
7 On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
8 nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse,
9 kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.
10 Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná.
11 Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!
Elíša a uzdravení Naamána
1Naamán, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána ve veliké vážnosti a oblibě, protože skrze něho dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento muž, udatný bohatýr, byl postižen malomocenstvím.
2Jednou vyrazily z Aramu hordy a zajaly v izraelské zemi malé děvčátko. To sloužilo Naamánově ženě.
3Řeklo své paní: „Kdyby se můj pán dostal k proroku, který je v Samaří, ten by ho jistě malomocenství zbavil.“
4Naamán to šel oznámit svému pánu: „Tak a tak mluvilo to děvče z izraelské země.“
5Aramejský král řekl: „Vyprav se tam a já pošlu izraelskému králi dopis.“ I šel. Vzal s sebou deset talentů stříbra a šest tisíc šekelů zlata a desatery sváteční šaty.
6Izraelskému králi přinesl dopis: „Jakmile ti dojde tento dopis, s nímž jsem ti poslal svého služebníka Naamána, zbav ho malomocenství.“
7Když izraelský král dopis přečetl, roztrhl své roucho a řekl: „Jsem snad Bůh, abych rozdával smrt nebo život, že ke mně posílá někoho, abych ho zbavil malomocenství? Jen uvažte a pohleďte, že hledá proti mně záminku!“
8Když Elíša, muž Boží, uslyšel, že izraelský král roztrhl své roucho, vzkázal králi: „Proč jsi roztrhl své roucho? Jen ať přijde ke mně. Pozná, že je v Izraeli prorok.“
9Naamán tedy přijel se svými koni a s vozem a zastavil u vchodu do Elíšova domu.
10Elíša mu po poslovi vzkázal: „Jdi, omyj se sedmkrát v Jordánu a tvé tělo bude opět zdravé . Budeš čist.“
11Ale Naamán se rozlítil a odešel. Řekl: „Hle, říkal jsem si: ‚Zajisté ke mně vyjde, postaví se a bude vzývat jméno Hospodina, svého Boha, bude mávat rukou směrem k posvátnému místu, a tak mě zbaví malomocenství.‘
12Cožpak nejsou damašské řeky Abána a Parpar lepší než všechny vody izraelské? Cožpak jsem se nemohl omýt v nich, abych byl čist?“ Obrátil se a rozhořčeně odcházel.
13Ale jeho služebníci přistoupili a domlouvali mu: „Otče, ten prorok ti řekl důležitou věc. Proč bys to neudělal? Přece ti řekl: ‚Omyj se, a budeš čist.‘“
14On tedy sestoupil a ponořil se sedmkrát do Jordánu podle slova muže Božího. A jeho tělo bylo opět jako tělo malého chlapce. Byl čist.
15Vrátil se k muži Božímu s celým svým průvodem. Přišel a postavil se před něho a řekl: „Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli. A nyní přijmi prosím od svého služebníka projev vděčnosti.“
16Elíša odvětil: „Jakože živ je Hospodin, v jehož službách stojím, nevezmu nic .“ Třebaže ho nutil, aby si něco vzal, on odmítl.
17Potom Naamán řekl: „Tedy nic? Kéž je tvému služebníku dáno tolik prsti, kolik unese pár mezků, neboť tvůj služebník už nebude připravovat zápalné oběti ani obětní hody jiným bohům než Hospodinu.
18Toliko v této věci ať Hospodin tvému služebníku odpustí: Když můj pán vstupuje do domu Rimónova, aby se tam klaněl, a opírá se o mou ruku, i já se v Rimónově domě skláním. Když se tedy v Rimónově domě budu sklánět, ať Hospodin tvému služebníku tuto věc odpustí!“
19On mu řekl: „Jdi v pokoji.“