Kázání od Ondřej Macek
Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir
9Tam měl Pavel v noci vidění: Stanul před ním jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: „Přeplav se do Makedonie a pomoz nám!“
10Po tomto Pavlově vidění jsme se bez váhání chystali na cestu do Makedonie, protože jsme usoudili, že nás volá Bůh, abychom tam kázali evangelium.
11Vypluli jsme tedy z Troady a plavili se přímo na ostrov Samothráké a druhého dne do makedonské Neapole.
12Odtud jsme šli do Filip, které jsou nejvýznamnějším městem té části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní.
13V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, protože jsme se domnívali, že tam bude modlitebna; posadili jsme se a mluvili k ženám, které se tam sešly.
14Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval.
15Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: „Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty;“ a my jsme její naléhavé pozvání přijali.
Uzdravení ochrnutého v Lystře
8V Lystře žil jeden člověk, který měl ochrnuté nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil.
9Ten poslouchal Pavlovo kázání. Pavel se na něho upřeně podíval, a když viděl, že věří v Boží pomoc,
10řekl mocným hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a chodil.
11Když zástupy viděly, co Pavel učinil, provolávaly lykaonsky: „To k nám sestoupili bohové v lidské podobě!“
12Barnabášovi začali říkat Zeus, Pavlovi pak Hermes, poněvadž to byl především on, kdo mluvil.
13Dokonce kněz Diova chrámu před hradbami dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidmi apoštolům obětovat.
14Když se to Barnabáš a Pavel doslechli, roztrhli svůj oděv, vběhli do zástupu mezi lidi
15a volali: „Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.
16Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly,
17avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.“
18Takovou řečí se jim jen s námahou podařilo zadržet zástupy, aby jim nezačaly obětovat.
19Tu se tam objevili Židé z Antiochie a Ikonia, strhli lidi na svou stranu a začali Pavla kamenovat. Když mysleli, že je mrtev, vyvlekli ho z města.
20Ale učedníci ho obstoupili a on vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak odešel s Barnabášem do Derbe.
Hle, všecko tvořím nové.
5Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“
Ježíšův rodokmen podle Matouše
1Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.
2Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry,
3Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama.
4Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna,
5Salmón měl syna Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje
6a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy,
7Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa,
8Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše.
9Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše ,
10Ezechiáš Manase, Manase měl syna Amose, Amos Joziáše,
11Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí.
12Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela,
13Zorobabel Abiuda, Abiud Eliakima, Eliakim Azóra,
14Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda,
15Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba,
16Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus.
17Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct.
Osel a vůl
1Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.
….
Jóšijáš činil, co je správné v očích Hospodinových
1Jóšijášovi bylo osm let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě jedenatřicet let. Jeho matka se jmenovala Jedída; byla to dcera Adajáše z Boskatu.
2Činil to, co je správné v Hospodinových očích, chodil po všech cestách svého otce Davida a neuchyloval se napravo ani nalevo.
3V osmnáctém roce vlády Jóšijášovy poslal král písaře Šáfana, syna Asaljáše, syna Mešulámova, do Hospodinova domu. Řekl mu:
4„Vystup k veleknězi Chilkijášovi, ať připraví stříbro, které bylo doneseno do Hospodinova domu a které od lidu vybrali strážci prahu.
…..
1Král obeslal všechny starší z Judy a z Jeruzaléma, aby se k němu shromáždili.
2Potom vystoupil král do Hospodinova domu a s ním všichni judští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma, i kněží a proroci, veškerý lid, malí i velicí. I předčítal jim všechna slova Knihy smlouvy, nalezené v Hospodinově domě.
3Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy, svědectví a nařízení z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy, jak jsou napsána v této knize. Všechen lid se za smlouvu postavil.
Ježíšův vjezd do Jeruzaléma
1Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky
2a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.
3A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“
4To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka:
5‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
6Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.
7Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil.
8A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu.
9Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
10Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“
11Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“
Petr vyslán za Kornéliem
1V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku, zvaného Italský.
2Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.
3Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: „Kornélie!“
4Pohlédl na něj a pln bázně řekl: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe.
5Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr.
6Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře.“
7Když odešel ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže,
8všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe.
9Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil.
10Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli:
11Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi.
12Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožci, plazi i ptáci.
13Tu k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“
14Petr odpověděl: „To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje.“
15Ale hlas se ozval znovu: „Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté.“
16To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.
17Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty,
18zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr.
19A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: „Jsou tu tři muži a hledají tě;
20sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal.“
21Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: „Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?“
22Oni odpověděli: „Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci.“
23Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo.
24Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé.
25Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu.
26Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: „Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk.“
27Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí.
28Promluvil k nim: „Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje.
29Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod.“
30Kornélius odpověděl: „Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu
31a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích.
32Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře. ‘
33Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil.“
Uzdravení 10 malomocných (Díkůvzdání)
12Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál
13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím!“ A když tam šli, byli očištěni.
15Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
16padl tváří k Ježíšovým nohám a děkoval mu. A to byl Samařan.
17Nato Ježíš řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět?
18Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“
19Řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.“
Volba sedmi diákonů
1V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl.
2A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech.
3Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou.
4My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“
5Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství.
6Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce.
7Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru.