Kázání

Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.

Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Mt 5,5

Text tohoto kázání vychází z příběhu o Judovi a Támar , který čteme v první knize Mojžíšově kapitola 38.

Genesis 38
1 Stalo se pak v té době, že Juda odešel od svých bratrů a připojil se k adulamskému muži jménem Chíra.
2 Tam spatřil dceru kenaanského muže, který se jmenoval Šúa. Vzal si ji za ženu a vešel k ní.
3 Otěhotněla, porodila syna a Juda mu dal jméno Er.
4 Znovu otěhotněla, porodila syna a dala mu jméno Ónan.
5 Nato porodila ještě dalšího syna a dala mu jméno Šela. Bylo to v Kezíbu, kde jej porodila.
6 Juda dal Erovi, svému prvorozenému, manželku jménem Támar.
7 Judův prvorozený Er však byl v očích Hospodinových zlý, a proto jej Hospodin usmrtil.
8 Juda tedy řekl Ónanovi: “Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle švagrovského práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo.”
9 Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoli vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka.
10 Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho.
11 Tehdy řekl Juda své snaše Támaře: “Usaď se v domě svého otce jako vdova, dokud nedospěje můj syn Šela.” Říkal si však: “Jen aby také on nezemřel jako jeho bratři!” Támar tedy odešla a usadila se v otcovském domě.
12 Uplynulo mnoho dní. Judova manželka, dcera Šúova, zemřela. Když se Juda utěšil, putoval se svým adulamským přítelem Chírou za střihači svých ovcí do Timny.
13 Oznámili Támaře: “Tvůj tchán putuje do Timny ke stříži svých ovcí.”
14 Tu odložila vdovské šaty, zastřela se rouškou, zahalila se a posadila se při vstupu do Énajimu, který je u cesty do Timny. Viděla totiž, že nebyla dána Šelovi za ženu, ačkoli už dospěl.
15 Když ji Juda uviděl, považoval ji za nevěstku, protože si zastřela tvář.
16 Obrátil se k ní, sedící při cestě, a řekl: “Dovol prosím, abych k tobě vešel.” Nevěděl totiž, že je to jeho snacha. Otázala se: “Co mi dáš za to, že ke mně vejdeš?”
17 Odvětil: “Pošlu ti kůzle ze stáda.” Řekla: “Ale dáš mi zástavu, než je pošleš.”
18 Otázal se: “Co ti mám dát jako zástavu?” Odvětila: “Své pečetidlo se šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce.” Dal jí to a vešel k ní. A ona s ním otěhotněla.
19 Hned nato odešla, odložila roušku a oděla se do vdovských šatů.
20 Juda pak poslal kůzle po svém adulamském příteli, aby vyzvedl od té ženy zástavu; ten ji však nenalezl.
21 Vyptával se mužů toho místa: “Kde je ta kněžka, která byla v Énajimu u cesty?” Odpověděli: “Žádná kněžka zde nebyla.”
22 Vrátil se k Judovi a řekl: “Nenašel jsem ji. Také mužové toho místa pravili: »Žádná kněžka zde nebyla.«”
23 Juda řekl: “Ať si to nechá; jen když nebudeme v opovržení. Vždyť jsem to kůzle poslal, ale tys ji nenašel.”
24 Asi po třech měsících bylo Judovi oznámeno: “Tvá snacha Támar se dopustila smilstva a dokonce je již z toho smilstva těhotná.” Juda řekl: “Vyveďte ji, ať je upálena.”
25 Když už ji vedli, poslala svému tchánovi vzkaz: “Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyhle věci.” A dodala: “Pohleď jen pozorně, čí je toto pečetidlo, šňůrka a hůl!”
26 Juda si je pozorně prohlédl a řekl: “Je spravedlivější než já; nedal jsem ji svému synu Šelovi.” A už k ní nikdy nevešel.
27 Nastala chvíle jejího porodu, a hle, v jejím životě byla dvojčata.
28 Když rodila, jedno vystrčilo ruku. Porodní bába na ni rychle přivázala karmínovou nitku a řekla: “Toto vyjde první.”
29 Ono však stáhlo ruku zpět, a hle, vyšel jeho bratr. Řekla: “Jakou trhlinou ses prodral!” A pojmenovali ho Peres (to je Trhlina).
30 Potom vyšel jeho bratr, který měl na ruce karmínovou nitku. Toho pojmenovali Zerach (to je Rozbřesk).

Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy obestřel těžký spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří byli s ním. V tom se ti muži začali od něho vzdalovat; Petr mu řekl: “Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.” Nevěděl, co mluví. Než to dopověděl, přišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeň. A z oblaku se ozval hlas: “Toto jest můj vyvolený Syn, toho poslouchejte.” Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neřekli nic o tom, co viděli.

Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: “Za koho lidé pokládají Syna člověka?” Oni řekli: “Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.” Řekl jim: “A za koho mne pokládáte vy?” Šimon Petr odpověděl: “Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.” Ježíš mu odpověděl: “Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.

Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě. Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil. Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni.

Když Petr viděl jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: Pane zachraň mne. Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“

Milí přátelé, bratři a sestry,
Máme před sebou text, který je starý 3 tisíce let. To je stejné jako bychom luštili egyptské hieroglyfy nebo asyrské klínopisné tabulky. Mohou mít tato slova z doby krále Davida ještě nějaký reálný význam – kromě toho, že jde o dávnou historii? Jsem přesvědčen že ano. Při podrobnějším čtení zjistíme, že již tak starý žalm naznačuje základ a východisko naší víry a naděje. Najdeme tu kořeny, na kterých stojí evropská kultura a civilizace. Ale čím starší text, tím spíš potřebuje výklad a vysvětlení. Pokusme se o něj.

Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého! V onen den bude Jeruzalému řečeno: “Neboj se, Sijóne, nechť tvé ruce neochabnou! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.” Sof 3,14-17