Abraham se přimlouvá za Sodomu
16Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. 17Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? 18Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země. 19Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‚Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil.‘“ 20Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, 21že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ 22Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. 23I přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? 24Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? 25Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ 26Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“ 27Abraham pokračoval: „Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel: 28Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?“ Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět.“ 29On však k němu mluvil ještě dále: „Možná, že se jich tam najde čtyřicet.“ Pravil: „Neudělám to kvůli těm čtyřiceti.“ 30I řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále : Možná, že se jich tam najde třicet.“ Pravil: „Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.“ 31Řekl pak: „Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet.“ Pravil: „Nezahladím je kvůli těm dvaceti.“ 32Nato řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“ 33Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.
Bůh slyšel velký křik ze Sodomy a Gomory. Dvou z pěti legendárních měst na břehu Mrtvého moře. Patrně nešlo o reálná města, ale pro biblickou tradici jsou symbolem do nebe volajícího hříchu a lidské špatnosti. Však nám tak taky vešla do jazyka, do češtiny. Sodoma, Gomora!
Bůh slyšel a šel se podívat zblízka, aby zjistil, jak se věci mají. Bůh totiž neodsuzuje podle toho, co slyší, podle toho, jak věci na první pohled vypadají. Hospodin hledí na srdce, kouká do nitra člověka. Zajímá se o jednotlivce, neposuzuje a neodsuzuje jedním šmahem. Nejede tu naši sebejistotu, že všichni ve frontě na úřadu práce jsou nefachčenka, z dětí kriminálníka budou stopro zas jen kriminálníci, nebo že každý politik lže a krade a muslimové jsou zaručeně teroristi, o Romech ani nemluvě.
Sodoma a Gomora. Dvě města, se kterými to špatně skončí. Hřích je totiž destruktivní, ničí život a zanechává za sebou jen spálenou zemi, kde nic neroste. Bůh si nechce hříchem nechat zničit to dobré, co stvořil. Nedovolí, aby lidi, kteří se na něho spoléhají, neměli místo, příležitost, možnost pro život. Myslím, že s námi, se mnou má velkou trpělivost. I trpělivost Pána Boha má však své hranice a může někdy dojít. Pak Bůh zničí to, co je proti životu, odsoudí ty, kteří maří jeho způsoby, vnášejí zlo a smějí se mu do obličeje. Ježíš zpřevracel stoly směnárníků, vyrazil dveře s těmi, kteří si mysleli, že si z Pána Boha můžou udělat svůj byznys.
Hospodin už má nakročeno do Sodomy a Gomory, ale jeho krok je váhavý. Ještě se zastaví, ještě jednou se otočí a zapřede řeč s Abrahamem, se svým člověkem. Vztah víry, vztah mezi Pánem Bohem a člověkem je důvěrný, má být důvěrný, bezpečný. Takový vztah kvete s otevřeností a upřímností těch, kdo se na něm podílí, a unese, věřím, i těžké skutečnosti. Bez důvěry bychom skončili všichni singl, bez důvěry by se zbořil každý vztah, každé přátelství, každé společenství.
Abrahame, musím, chci ti něco říct. Jestli je to tak, jak to vypadá, tak se Sodomou a Gomorou je veta, konec, šlus. Tak jen chci, abys to věděl. Ta Sodoma, kde žije můj synovec Lot se svojí rodinou? Moje krev? Abraham zůstal přimraženě stát tak jako někdy i my, když se dozvíme špatnou zprávu, těžkou diagnózu. Ale Abraham se nenechá zlou novinou sejmout. Dělá krok k Pánu Bohu, nezanevře na něho. Má s ním totiž jinou zkušenost. Zná ho jako Boha, který mu před chvílí vlil novou krev do žil, už několikrát ho ušetřil, i když by si zasloužil potrestání, neskončil s ním, i když on sám to chtěl udělat už několikrát. Zná ho jako Boha, který je spravedlivý, věrný a plní své sliby.
To bys přece neudělal! Přece bys nevyhladil s nespravedlivým i spravedlivého! Přece nejsi z těch, co strkají všechny do jednoho pytle?! Jako lev se začne Abraham rvát s Hospodinem o ta města, o lidi, kteří v nich bydlí. Je to první přímluvná modlitba v Bibli. Takové nás chce Bůh mít. Jako ty, kdo nesou do světa jeho spravedlnost, jeho způsoby, ty, kdo nemyslí jen na sebe a jsou schopni soucitu s druhými. A to nejen s těmi, kteří jsou naše krevní skupina, které známe osobně a máme s nimi něco odžito. Ale taky s těmi, kteří nám nejsou zrovna sympatičtí, mluví jiným jazykem, mají jiné zvyky, patří k různým menšinám, nebo udělali hrozné věci. Takové nás chce Bůh mít.
Abraham je ve svých přímluvách dost troufalý a vytrvalý. Po Pánu Bohu smíme chtít hodně. Nemáme se v prosbách nechat omezit vlastní nepatrností, nízkým sebevědomím, tím, že na to nemáme nárok nebo si to nezasloužíme. O to víc, když prosíme za druhé.
Pane Bože, když bude ve městě padesát spravedlivých, zachráníš je a kvůli nim i všechny ostatní? Taková je Abrahamova důvěra v boží milosrdenství. Že jeho spása, záchrana se může týkat nejen spravedlivých, ale i těch, kdo si to nezaslouží.
Abraham smlouvá jako o život. Vlastně tu jde o život.
Bože, a kvůli 45, to bys zahladil celé město? Nezahladil.
A kvůli 40, 30, 20?
Bože, a co když těch spravedlivých bude jen deset? Nezahladím je ani kvůli těm deseti.
Víc už si Abraham netroufá. Méně už je pro něho nepředstavitelné. Deset, minjan, to je nejmenší jednotka, která se může setkat k modlitbě. Ale ani tahle základní jednotka se nakonec v oněch městech nenašla. Našla by se v našem městě? Našla by se v tomto kostele? Mohlo by to s námi dopadnout jako se Sodomou a Gomorou. Mohlo. Ale Bůh nám dal k záchraně Ježíše, jediného spravedlivého. Kvůli němu se rozhodl zachránit všechny ostatní, všechny nespravedlivé, všechny, kteří na to nemají právo, taky nás. Díky Ježíšovi smíme zakoušet, jak velké a bez hranic je boží milosrdenství. Jen ho mezi sebe pouštět, nechat ho mezi námi a v nás působit, aby až bude Bůh hledat spravedlivé mezi námi, tak aby mezi námi našel Ježíše.