Kázání”
Narození Izáka
1Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. 2Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. 3Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 4Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal. 5Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil. 6Tu Sára řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“ 7A dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár.“ 8Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody.
Ester a Mordokaj
1Mordokaj se dozvěděl o všem, co se stalo. Roztrhl svůj šat, oblékl žíněné roucho a posypal si hlavu popelem. Vyšel doprostřed města a převelice hořekoval. 2Tak došel až před královskou bránu; do královské brány totiž nebylo dovoleno vejít v žíněném rouchu. 3A všude, v každé krajině, kamkoli se dostal králův výrok, totiž jeho zákon, konali židé veliké smuteční obřady s postem, pláčem a naříkáním; mnohým se staly lůžkem žíněné roucho a popel. 4Tu přišly Esteřiny dívky a její kleštěnci a oznámili jí to . Královnu sevřela nesmírná úzkost. Poslala šaty, aby Mordokaje oblékli a sňali z něho žíněné roucho, ale on je nepřijal. 5Ester tedy zavolala Hatáka z královských dvořanů, který byl ustanoven osobně pro ni, a přikázala mu, aby od Mordokaje vyzvěděl, co se děje a proč si tak počíná. 6Haták vyšel k Mordokajovi na městské prostranství před královskou branou. 7Mordokaj mu oznámil všechno, co ho potkalo, i obnos stříbra, které Haman slíbil odvážit do královských pokladů za židy, aby byli zahubeni. 8Dal mu také opis vydaného zákona o jejich vyhlazení, který byl vydán v Šúšanu, aby jej ukázal Ester a oznámil jí to , též aby jí vyřídil příkaz, ať vejde ke králi prosit ho o milost a přimluvit se u něho za svůj lid. 9Haták přišel a oznámil Ester Mordokajův vzkaz. 10Ester však řekla Hatákovi a přikázala mu vyřídit Mordokajovi: 11„Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon – usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi.“ 12Esteřin vzkaz oznámili Mordokajovi. 13Mordokaj však vzkázal Ester: „Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. 14Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ 15Ester dala odpovědět Mordokajovi: 16„Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu.“ 17Mordokaj odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala .
Přechod řeky Jordán
9Jozue vyzval Izraelce: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha.“
10A Jozue pokračoval: „Poznáte, že uprostřed vás je živý Bůh. Ten před vámi vyžene Kenaance, Chetejce, Chivejce, Perizejce, Girgašejce, Emorejce i Jebúsejce.
11Hle, před vámi přejde Jordán schrána smlouvy Pána celé země.
Ošklivte si zlo
9Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. 10Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. 11V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. 12Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. 13Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. 14Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo. 15Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. 17Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. 18Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. 19Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ 20Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ‘ 21Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Lot a jeho dvě dcery
30Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. 31Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. 32Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ 33Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 34Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ 35Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 36Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. 37I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený) ; ten je praotcem Moábců až podnes. 38A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného) ; ten je praotcem Amónovců až podnes.
Lotův útěk ze Sodomy
12Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. 13My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“ 14Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu.“ Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval. 15Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul.“ 16Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním –, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem. 17Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.“ 18Lot jim však odvětil: „Ne tak prosím, Panovníku. 19Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. 20Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.“ 21I řekl mu: „Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. 22Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš.“ Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké) . 23Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. 24Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo . 25Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. 26Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup. 27Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. 28Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě. 29Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil.
Andělé na návštěvě u Lota
1I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi 2a řekl: „Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou.“ Odvětili: „Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství.“ 3On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli. 4Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. 5Volali na Lota a řekli mu: „Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!“ 6Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel. 7Řekl: „Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého. 8Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.“ 9Oni však vzkřikli: „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře. 10Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře. 11Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod.
Žalm 77
1Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm. 2Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu! 3V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá. 4Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý. 5Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova. 6Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta. 7V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá: 8Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví? 9Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních? 10Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování? 11Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího. 12Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku. 13Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích. 14Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš ? 15Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat. 16Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy. 17Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly. 18Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy. 19Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla. 20Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy. 21Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.
Den odpočinku
8Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. 10Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. 11V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.