Záchrana Lota a setkání s Malkísedekem
1V oněch dnech šineárský král Amráfel, elasarský král Arjók, élamský král Kedorlaómer a král pronárodů Tideál 2vedli válku proti Bérovi, králi sodomskému, Biršovi, králi gomorskému, Šineábovi, králi ademskému, Šemeberovi, králi sebójskému, a králi z Bely, což je Sóar. 3Tito všichni tvořili spolek při dolině Sidímu, kde je nyní Solné moře. 4Dvanáct let otročili Kedorlaómerovi, třináctého roku se vzbouřili. 5Čtrnáctého roku přitáhl Kedorlaómer a králové, kteří byli s ním, a pobili Refájce v Aštarót-karnajimu, Zuzejce v Hámu, Emejce na planině kirjatajimské 6a Chorejce v jejich horách seírských až k El-páranu, který leží proti stepi. 7Pak přitáhli obchvatem k Én-mišpátu, což je Kádeš, a pobili vše na poli Amálekovců i Emorejce, kteří sídlili v Chasesón-támaru. 8Tu vytáhl král sodomský a král gomorský a král ademský a král sebójský a král belský, totiž sóarský, a seřadili se v dolině Sidímu k boji proti nim, to jest : 9proti élamskému králi Kedorlaómerovi, králi pronárodů Tideálovi, šineárskému králi Amráfelovi a elasarskému králi Arjókovi; čtyři králové stáli proti pěti. 10Dolina Sidím je plná asfaltových studní. Král sodomský a gomorský se do nich při útěku propadli. Ti, kteří zůstali, utekli do hor. 11Útočníci pak pobrali všechno jmění Sodomy a Gomory i všechny potraviny a odtáhli. 12Vzali s sebou též Abramova synovce Lota s jeho jměním, sídlil totiž v Sodomě, a odtáhli. 13Tu přišel uprchlík a pověděl o tom Hebreji Abramovi, který bydlel při božišti Emorejce Mamreho, bratra Eškólova a bratra Anérova; ti byli s Abramem spjati smlouvou. 14Když Abram uslyšel, že jeho bratr byl zajat, vytrhl se svými třemi sty osmnácti zasvěcenci, zrozenými v jeho domě, a sledoval útočníky až k Danu. 15V noci se pak proti nim se svými služebníky rozestavil a pobíjel je a pronásledoval až po Chóbu, jež je na sever od Damašku. 16Všechno jmění přinesl zpět a nazpět přivedl též svého bratra Lota s jeho jměním, i ženy a lid. 17Když se vracel po vítězství nad Kedorlaómerem a nad králi, kteří stáli na jeho straně, vyšel mu vstříc král sodomský k dolině Šáve, což je Dolina královská. 18A šálemský král Malkísedek přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha nejvyššího. 19Požehnal mu: „Požehnán buď Abram Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země. 20Požehnán buď sám Bůh nejvyšší, jenž ti vydal do rukou tvé protivníky.“ Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho. 21Pak řekl Abramovi král Sodomy: „Dej mi lidi, a jmění si nech.“ 22Abram však sodomskému králi odvětil: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, 23že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: ‚Já jsem učinil Abrama bohatým.‘ 24Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.“
Mocenské hrátky jsou pořád občas stejně nepochopitelné a uzavřené rozumu. Ale…
Málem by zůstalo jen u jmen vojevůdců, za kterými táhnou jejich vojáci. Občas se hodně stydím, jak mi z příběhů, kde někomu umírá táta, někdo je vyhnán ze svého města, domu… zůstanou novinové titulky. Obranná otupělost k něčemu, co je daleko?
Ale je tu Lot. Příběh jednotlivce, který je vyprávěn podrobněji.
To je ten Lot, co si vybral pohodlí města. Rozešli se s Abramem, rozpojili. Abram staví své stany na okraji polopouště, pase svá stáda. Je cizincem. Tím Hebrejem, tím co nezapadá. Má jinou víru, jiný svět, jiné hodnoty, jiného Boha, outsider. Apoštol Pavel o tomto způsobu přebývání napíše: My však máme občanství v nebesích… (Fp 3,20) Být vnitřně ukotven u toho, co není vidět.
Lot byl tenkrát tím, kdo vsadil spíš na kompromisy: zařadit se, zaplout, uvnitř si věřit jednomu Bohu, říkat si: však já to nějak žiju, ty hodnoty, ale volit to, co se jeví jistější, lepší – obehnaná města, přítok vody. Co vlastně v životě chci utvářet? Jak moc na mě má vliv prostředí, ve kterém žiji? Kde jsou hranice kompromisů? Nejsme někdy zajatci svých cest, toho, čím jsme v životě ujeli? Chceme ven a nejde to. Říkáme si, že v tom musíme zůstat, protože rodina atd.
Jenže bezpečí civilizace bere za své. Z Lota a jeho rodiny jsou v okamžiku ukořistění otroci. (Bezpečí civilizace může vzít za své.)
Jakýsi uprchlík donese z bitvy o tom Abramovi zprávu. A Abram si neřekne: dobře mu tak, může si za to sám, má, co chtěl… Ale nachystá se k boji.
I když se Lotovy cesty s těmi Abramovými rozešly, není mu jedno, co se s jeho příbuzným stane, děje.
Pak se příběh láme do své ještě tajemnější (symboličtější, náznakovější) poloviny. Na záchranou výpravu vyráží s Abramem 318 zasvěcenců. Jsou to ti stejní zaměstnanci, kteří se před časem potýkali s Lotovými lidmi? Má to číslo naznačit nepatrnost Abramovy jednotky proti královským armádám? Znamená informace, že to byli zasvěcenci, totéž, co souvěrci? Spoléhají s Abramem na neviditelného jednoho Boha, co se občas ozve? V hebrejštině mají písmena také číselnou hodnotu. Když přepíšeme a sečteme čísla ze jména Elíezer, dá to dohromady číslo 318. Elíezer byl Abramovým služebníkem. Jdou tedy jen dva – pán a jeho správce? Ale také to jméno Elíezer znamená: Bůh je pomoc. Není v tom zápase nakonec Abram pouze sám, jen s nadějí, že tak úplně sám není, že je s ním Bůh? Nejsme ve svých zápasech někdy sami, jen s nadějí?
Za noci se nebojovalo. Nejen kvůli obtížné orientaci v terénu, ale hlavně kvůli tomu, že to je čas, kdy se procházejí temné síly. Jenže na ty si Abram odvykl věřit, a tak si se svými (nebo sám) zahraje na strašidla a jak noční démon přepadne tábor se zajatci. Žádné velké detaily z bitvy – Lot i s rodinou a ostatními zajatci jsou osvobozeni.
Za úsvitu, když vítězně táhne z bitvy, potkává desátého krále. Kdo to je? Jeho jméno znamená snad: Můj král je spravedlnost. Místo, kde by měl vládnout, lze přeložit jako: pokoj. A navíc ještě biblický vypravěč řekne, že to byl kněz Boha nejvyššího. Kněz? Vždyť teprve za dlouhá staletí vyroste v těchto místech město Jeruzalém a v něm pak Hospodinův chrám. Novozákonní autor řekne opatrně, ale přeci dost jednoznačně, že tento Malkísedek, Melchisedech je stejného druhu, stejné povahy, stejné ražby jako Ježíš.
Proč je tu? Zas je to jen naznačeno. Přichází, aby přitakal k Abramovu chování – že nemyslet na sebe, nebát se o sebe, nevykašlat se na druhého v nouzi, ať je jakýkoli, že to je cesta budoucnosti? Za to dává Abramovi požehnání a občerstvení? Přichází, aby ochránil Abrama před zmámením, pokušením z tak jednoznačného vítězství? Aby mu připomněl, že síla nebyla v taktice, ale v Hospodinově pomoci – Elíezer? Hebrejsky se válka řekne lachem a chleba lechem. Stejné souhlásky, jen pod nimi jiné punktační tečky. Přichází tedy Malkísedek, aby Abramovi ukázal ještě jinou cestu k překovávání násilí – ne válka, ne brát, ale chleba, dávat? Aby mu řekl, že mír se nebuduje zbraněmi, ale spravedlností a pokojem?
Malkísedek Abramovi požehná. Ještě jedna odbočka do hebrejštiny. Požehnání se řekne brachá, studna brechá. Zase stejné souhlásky. Dostat požehnání je jako dostat napít v poušti vzácné vody, nechat si vlít síly na další cestu.
Abram odpoví tomu králi, co má tak velmi blízko k Bohu, tím, že mu dá desátek. Desátek není úkon povinnosti, ale výraz vděčnosti. Je to něco, co má rozjitřit peněženku, životní hodnoty, vztahy. Něco, co má člověku pomoci k uvědomění, že všechno k životu dostal.
Ještě jedna scéna. Sodomský král by se s Abramem rád rozdělil o kořist. Ale Abram si odmítne zadat. Ani nit si nevezme. Pomohl jsem vám, ale nepojedu ve vašich kšeftech, poměrech, válkách. Zase ta jinakost může bolet. Zas volí být outsiderem. Je to trochu v kontrastu k té jeho egyptské odbočce, o které jsme četli před čtrnácti dny. Tentokrát se Abram odmítne prospěchářsky umazat. To že jsem se jednou omylně svezl, neznamená, byť nikdy už nebudu dost hodnověrný, že se musím svést už vždycky.
Poslední, co chci říci. Možná by se ten příběh dal číst i tak, že ty souboje králů a různé zdařilé i nepovedené pokusy o záchranné akce, jsou obrazem pro naše životní – vnější i vnitřní bitvy, které vedeme. Hádky, konflikty, překážky, pády, křivdy, nemoci, strachy, výzvy ke kompromisům a ohnutí… a do toho vstupuje ten ježíšovský král. Zve nás na chleba a víno. Dává zavládnout pokoji. Prosazuje jinou spravedlnost než právo silnějšího, nepožaduje výkupné, dělbu kořisti. Připomíná, že to, co potřebujeme k životu, dostáváme, že jsme to dostali.