Ester a Mordokaj

Ester a Mordokaj

1Mordokaj se dozvěděl o všem, co se stalo. Roztrhl svůj šat, oblékl žíněné roucho a posypal si hlavu popelem. Vyšel doprostřed města a převelice hořekoval. 2Tak došel až před královskou bránu; do královské brány totiž nebylo dovoleno vejít v žíněném rouchu. 3A všude, v každé krajině, kamkoli se dostal králův výrok, totiž jeho zákon, konali židé veliké smuteční obřady s postem, pláčem a naříkáním; mnohým se staly lůžkem žíněné roucho a popel. 4Tu přišly Esteřiny dívky a její kleštěnci a oznámili jí to . Královnu sevřela nesmírná úzkost. Poslala šaty, aby Mordokaje oblékli a sňali z něho žíněné roucho, ale on je nepřijal. 5Ester tedy zavolala Hatáka z královských dvořanů, který byl ustanoven osobně pro ni, a přikázala mu, aby od Mordokaje vyzvěděl, co se děje a proč si tak počíná. 6Haták vyšel k Mordokajovi na městské prostranství před královskou branou. 7Mordokaj mu oznámil všechno, co ho potkalo, i obnos stříbra, které Haman slíbil odvážit do královských pokladů za židy, aby byli zahubeni. 8Dal mu také opis vydaného zákona o jejich vyhlazení, který byl vydán v Šúšanu, aby jej ukázal Ester a oznámil jí to , též aby jí vyřídil příkaz, ať vejde ke králi prosit ho o milost a přimluvit se u něho za svůj lid. 9Haták přišel a oznámil Ester Mordokajův vzkaz. 10Ester však řekla Hatákovi a přikázala mu vyřídit Mordokajovi: 11„Všichni královi služebníci i lid králových krajin vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon – usmrtit! Jen ten, k němuž král vztáhne zlaté žezlo, zůstane naživu. Já jsem už třicet dní nebyla zavolána, abych vešla ke králi.“ 12Esteřin vzkaz oznámili Mordokajovi. 13Mordokaj však vzkázal Ester: „Nedomnívej se, že v domě králově vyvázneš životem, jediná ze všech židů. 14Budeš-li v tuto chvíli skutečně mlčet, úleva a osvobození přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. Kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“ 15Ester dala odpovědět Mordokajovi: 16„Jdi, shromažď všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny, v noci ani ve dne. Také já a mé dívky se budeme takto postit. Potom půjdu ke králi, třebaže to není podle zákona. Mám-li zahynout, zahynu.“ 17Mordokaj odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala .

Est 4 
Zobrazit kázání
Přechod řeky Jordán

Přechod řeky Jordán

9Jozue vyzval Izraelce: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha.“
10A Jozue pokračoval: „Poznáte, že uprostřed vás je živý Bůh. Ten před vámi vyžene Kenaance, Chetejce, Chivejce, Perizejce, Girgašejce, Emorejce i Jebúsejce.
11Hle, před vámi přejde Jordán schrána smlouvy Pána celé země.

Joz 3,9-11 
Zobrazit kázání
Ošklivte si zlo

Ošklivte si zlo

9Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. 10Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému. 11V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. 12Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. 13Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství. 14Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo. 15Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. 16Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. 17Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré. 18Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji. 19Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ 20Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ‘ 21Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Ř 12,9-21 
Zobrazit kázání
Lot a jeho dvě dcery

Lot a jeho dvě dcery

30Lot pak vystoupil ze Sóaru a usadil se se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Sóaru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni. 31Tu řekla prvorozená té mladší: „Náš otec je stařec a není muže v zemi, aby k nám podle obyčeje celé země vešel. 32Pojď, dáme otci napít vína a budeme s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ 33Daly mu tedy té noci pít víno. Pak vešla prvorozená a ležela s otcem. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 34Příštího dne řekla prvorozená té mladší: „Hle, na dnešek jsem ležela s otcem já. Dáme mu pít víno i této noci a vejdeš ty a budeš s ním ležet. Tak dáme život potomstvu ze svého otce.“ 35Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. 36Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. 37I porodila prvorozená syna a nazvala ho Moáb (to je Z otce zplozený) ; ten je praotcem Moábců až podnes. 38A mladší porodila také syna a nazvala ho Ben-amí (to je Syn mého příbuzného) ; ten je praotcem Amónovců až podnes.

Gn 19,30-38 
Zobrazit kázání
Lotův útěk ze Sodomy

Lotův útěk ze Sodomy

12Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. 13My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“ 14Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu.“ Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval. 15Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro nepravost města nezahynul.“ 16Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním –, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem. 17Když je Hospodin vyváděl ven, řekl: „Uteč, jde ti o život. Neohlížej se zpět a v celém tomto okrsku se nezastavuj. Uteč na horu, abys nezahynul.“ 18Lot jim však odvětil: „Ne tak prosím, Panovníku. 19Hle, tvůj služebník našel u tebe milost. Prokazuješ mi velké milosrdenství, že mě chceš zachovat při životě. Já však nemohu na tu horu utéci, aby mě nepostihlo něco zlého a abych nezemřel. 20Hle, tamto město je blízko, tam bych se mohl utéci, je jen maličké. Smím tam utéci? Což není opravdu maličké? Tak zůstanu naživu.“ 21I řekl mu: „Vyhovím ti i v této věci; město, o kterém mluvíš, nepodvrátím. 22Uteč tam rychle, neboť nemohu nic učinit, dokud tam nevejdeš.“ Proto bylo to město nazváno Sóar (to je Maličké) . 23Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. 24Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo . 25Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na rolích. 26Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup. 27Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. 28Vyhlížel směrem k Sodomě a Gomoře a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě. 29Ale Bůh, když vyhlazoval města toho okrsku, pamatoval na Abrahama: poslal Lota pryč ze středu zkázy, když vyvracel města, v nichž se Lot usadil.

Gn 19,12-29 
Zobrazit kázání
Andělé na návštěvě u Lota

Andělé na návštěvě u Lota

1I přišli ti dva poslové večer do Sodomy. Lot seděl v sodomské bráně. Když je spatřil, povstal jim vstříc, sklonil se tváří k zemi 2a řekl: „Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte, umyjte si nohy a za časného jitra půjdete svou cestou.“ Odvětili: „Nikoli, přenocujeme na tomto prostranství.“ 3On však na ně velice naléhal; uchýlili se tedy k němu a vešli do jeho domu. Připravil jim hostinu, dal napéci nekvašené chleby a pojedli. 4Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. 5Volali na Lota a řekli mu: „Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!“ 6Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel. 7Řekl: „Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého. 8Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.“ 9Oni však vzkřikli: „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře. 10Vtom ti muži vlastníma rukama vtáhli Lota k sobě do domu a zavřeli dveře. 11Ale muže, kteří byli u vchodu do domu, malé i velké, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod.

Gn 19,1-11 
Zobrazit kázání
Žalm 77

Žalm 77

1Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm. 2Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu! 3V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá. 4Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý. 5Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova. 6Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta. 7V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá: 8Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví? 9Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních? 10Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování? 11Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího. 12Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku. 13Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích. 14Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš ? 15Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat. 16Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy. 17Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly. 18Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy. 19Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla. 20Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy. 21Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.

Ž 77 
Zobrazit kázání
Den odpočinku

Den odpočinku

8Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. 10Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. 11V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.

Ex 20,8-11 
Zobrazit kázání
Abraham se přimlouvá za Sodomu

Abraham se přimlouvá za Sodomu

16Muži se odtud zvedli a zamířili k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. 17Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit? 18Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země. 19Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: ‚Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil.‘“ 20Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký, 21že už musím sestoupit a podívat se. Jestliže si počínají tak, jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím si, jak tomu je.“ 22Zatímco se muži odtud ubírali k Sodomě, Abraham zůstal stát před Hospodinem. 23I přistoupil Abraham a řekl: „Vyhladíš snad se svévolníkem i spravedlivého? 24Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých; vyhladíš snad i je a nepromineš tomu místu, přestože je v něm padesát spravedlivých? 25Přece bys neudělal něco takového a neusmrtil spolu se svévolníkem spravedlivého; pak by na tom byl spravedlivý stejně jako svévolník. To bys přece neudělal. Což Soudce vší země nejedná podle práva?“ 26Hospodin odvětil: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, prominu kvůli nim celému místu.“ 27Abraham pokračoval: „Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel: 28Možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zahladíš pro těch pět celé město?“ Odvětil: „Nezahladím, najdu-li jich tam čtyřicet pět.“ 29On však k němu mluvil ještě dále: „Možná, že se jich tam najde čtyřicet.“ Pravil: „Neudělám to kvůli těm čtyřiceti.“ 30I řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, když budu mluvit dále : Možná, že se jich tam najde třicet.“ Pravil: „Neučiním to, najdu-li jich tam třicet.“ 31Řekl pak: „Hle, dovoluji si promluvit k Panovníkovi znovu: Možná, že se jich tam najde dvacet.“ Pravil: „Nezahladím je kvůli těm dvaceti.“ 32Nato řekl: „Ať se Panovník nerozhněvá, promluvím-li ještě jednou: Možná, že se jich tam najde deset.“ Pravil: „Nezahladím je ani kvůli těm deseti.“ 33Hospodin po skončení rozmluvy s Abrahamem odešel a Abraham se vrátil ke svému místu.

Gn 18,16-33 
Zobrazit kázání