Kázání

Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek. Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna. Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí. Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.

Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele. Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován. Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již pokročilého věku. Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. Venku se v hodinu oběti modlilo veliké množství lidu. Tu se ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo.
Lukáš 1:1 – Lukáš 1:11 (CEP)

Ježíš rostl v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním. Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: “Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.” On jim řekl: “Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?” Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.

Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého se všemi vámi.

Stále se radujte, v modlitbách neustávejte.
Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

Král Herodes uslyšel o Ježíšovi, neboť jeho jméno se stalo známým. Říkalo se: “Je to Jan Křtitel, který vstal z mrtvých, a proto v něm působí mocné síly.” Jiní říkali: “Je to Eliáš!” Další: “Je to jeden z proroků.” Když to Herodes uslyšel, řekl: “To vstal Jan, kterého jsem dal stít.”

Čtení J 11,1-7; 17-26; 38-44
Text kázání J 11,5-6: “Ježíš měl rád Martu, její sestru i Lazara. Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na tom místě, kde byl.”

Hle říkají: naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni. Proto prorokuj a řekni jim: Toto praví Panovník Hospodin: Hle já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide a přivedu vás do izraelské země. I poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás z hrobů. Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinout ve vaši zemi.

Hle, volá Eliáše , reagovali někteří z diváků Ježíšova utrpení na jeho výkřik.
Byla to modlitba osamělého, osamělého před lidmi i před Bohem Výkřik spravedlivého, který prožívá hlubokou osamělost. Výkřik zavrženého svědka pravdy, kterému zůstala už jen ta samota.
Hle, volá Eliáše – uvidíme,jestli mu jako bájný vysvoboditel přijde na pomoc. Eliáš nepřišel – tak jako nepřišel svatý Václav ani blaničtí rytíři nepřišel a nepřijdou nikdy na pomoc žádnému z těch, kdo byli nespravedlivě označeni jako zrádci, nepřátelé lidu či národních zájmů.
Eliáš nepřišel. Nikdo nepřišel. Učedníci se rozprchli a Bůh? Bůh mlčí.
Hle, volá Eliáše. Ne, nevolá Eliáše. Volá: Eloi, Eloi, lema sabachtani – Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?